AVON proti domácímu násilí Krav Maga Global
/
/

Bezpečnostní plány

Jak se chovat jste-li obětí stalkingu, domácího násilí, sexuálního násilí? Kde hledat pomoc, co můžete udělat v rámci prevence a jak se chovat bezpečně? Najdete zde několik důležitých zásad pro každou životní situaci.

Doma

  • Násilníka neodhalíte podle vzhledu. Může jít o opraváře, technika, nebo někoho koho s důvěrou pustíte domů. Proto pokud někoho takového čekáte, byste doma neměla být sama, nebo byste alespoň tento dojem měla v muži vyvolat – zapnutím rádia v druhém pokoji či předstíranou komunikací s fiktivním partnerem. Naučte také své děti, aby nedávaly najevo, že jsou doma samy a nikoho nevpouštěly dovnitř.
  • Nepouštějte bez předchozího ohlášení nikoho dovnitř, popř. si ověřte totožnost údajného zaměstnance u společnosti, pro kterou má pracovat.
  • Cizím lidem nedávejte o sobě informace po telefonu, ani při chatu na internetu.
  • Prostudujte si dobře, jak nastavit soukromí na Facebooku. Čas, který tomu věnujete, se vyplatí. Víte, kdo má možnost vidět vaše fotografie a videa? Víte, kdo má možnost vidět, kam se večer chystáte jít?
  • Doma vždy používejte dveřní kukátko a vždy se přesvědčte, komu otevíráte. Pokud něco přebíráte, mějte dveře zajištěné řetízkem, nebo alespoň nohou.
  • Preferujte použití výtahu, ovšem je vždy lépe, abyste v něm nebyla sama s cizím mužem. V podstatě je nebezpečnější do výtahu nenastupovat s někým, koho neznáte. Pokud čekáte na výtah, stůjte dál od dveří, spíše mírně ze strany. Když stojíte ve výtahu, snažte se být co nejblíž ovládacího panelu, abyste případně mohla rychle vystoupit.

V autě

  • Nikdy neberte stopaře a sami nestopujte. Pokud svezení nutně potřebujete, oslovte na čerpací stanici manželský pár nebo samotnou ženu. Vždy se jako první zetejte, kam jedou, a neříkejte hned, kam jedete vy.
  • Pokud máte pocit, že vás někdo sleduje v autě, zamiřte k čerpací stanici, hasičské zbrojnici, budově policie, k supermarketu nebo kamkoliv, kde je světlo a lidé.
  • Naučte se, jak co nejrychleji uzamknout váš vůz.
  • Vždy, když jdete k autu, mějte klíče v ruce a připravené.
  • Při cestě do vozu vždy pečlivě zkontrolujte okolí.
  • Nastavte světla tak, aby se po odemčení rozsvítila pouze vzadu.
  • Po příchodu do vozu zkontrolujte zadní sedadla, popř. i kufr u automobilů typu kombi.
  • Jakmile jste v autě, zamkněte se – je možné nastavit i automaticky. Mějte celou dobu zavřená okénka a případně použijte vaší klimatizaci.
  • Řiďte defenzivně. Když na vás někdo během jízdy začne křičet, omluvte se (alespoň gestem), i když to nebyla vaše chyba. Když konflikt graduje, zavolejte policii a agresora si natáčejte.
  • Jezděte plynule. Ekonomická jízda šetří benzin a nebudete muset často zastavovat na čerpacích stanicích.
  • Když už musíte zastavit, zastavte tak, abyste viděli zadní kola auta před vámi. Umožní vám to v případě nouze rychle vyjet.
  • V autě nic nenechávejte a už vůbec nic, co vypadá, že patří ženě: kosmetika apod. Také pozor na samolepky na sklech. Když už ve voze něco necháváte, tak předmět uložte do kufru (v kombi zatáhněte zástěrku).
  • Vyhýbejte se zejména v noci odpočívadlům. Čerpací stanice jsou všeobecně vhodnější.
  • Když máte technický problém s vaším vozem, zavolejte telefonem pomoc. Když někdo přijde, že chce pomoci, stáhněte okénko pouze o 1 cm. Osobě poděkujte a řekněte, že už jste volali policii. Když tvrdí, že je od policie, požádejte ho o průkaz, popř. o zavoláni uniformované hlídky. Druhou možností je schovat se někde poblíž auta ve stínu a počkat na pomoc.
  • Na parkovištích parkujte na hlavních ulicích, nikdy na okrajích parkovišť.
  • Když parkujete, vždy předkem vozidla do směru výjezdu. Parkujte nejlépe na volném prostranství, co nejblíže vchodu na dobře osvětleném místě.
  • Když vás někdo přepadne, když nastupujete, zahoďte klíče co nejdále, aby vás agresor nemohl unést.
  • Když se vam někdo dostane do auta, utečte.
  • Nikdy nevozte cizí osoby, které neznáte: přátele přátel atp.
  • Když auto nestartuje, první se rozhlédněte kolem. Vraťte se tam, odkud jste přišli, a volejte asistenční službu.

Na ulici

  • Noste u sebe pepřový sprej. Noste ho v ruce, ve chvíli napadení jej nemusíte najít v kabelce.
  • Nepoužívejte sluchátka a neposlouchejte hudbu. Netelefonujte, ani nepoužívejte handsfree, nedělejte nic, co by odpoutávalo vaší pozornost. Když potřebujete nutně telefonovat, neustále kontrolujte vaše okolí.
  • Choďte proti směru provozu aut, vyhnete se tak útoku zezadu, kdy by vás někdo mohl chtít vtáhnout do vozu.
  • Po chodníku choďte po prostředku – nebudete blízko autům, dveřím a křovím.
  • Chodit dál od rohu budov, přes které nevidíte. Lépe uvidíte a dá vám to zlomek sekundy navíc.
  • Děje-li se před vámi něco zvláštního, raději přejděte na druhou stranu nebo se vraťte.
  • Kdykoliv můžete, snažte se být ve společnosti vašich nejbližších přátel a osob, kterým můžete plně důvěřovat.
  • Pozor na to, když vás někdo žádá o pomoc. Když něco nehraje, slušně se omluvte a nabídněte, že osobě zavoláte pomoc atp.
  • V noci raději nechoďte sama, zdržujte se na osvětlených a frekventovaných místech. Pokud se pravidelně vracíte v noci, měňte cestu. Pozor na zkratky přes parky a tmavá zákoutí, raději zvolte delší, ale bezpečnější trasu.
  • První kontakt s pachatelem nemusí mít útočný charakter (může se ptát na cestu, nebo kolik je hodin). Útočník si svou oběť nejprve testuje a zkouší, kam až může zajít. Buďte proto rázná a dávejte jasně najevo, že nemáte zájem už od začátku.
  • Pachatelé znásilnění hledají oběť pasivní a nejistou. Už to, jakým způsobem jdete, má na výběr oběti vliv. Pokud se pohybujete rychle a jasně si jdete za svým cílem, pachatel nemá o vás takový zájem.
  • Útočník většinou začíná tím, že na ženu zahvízdá, pokřikuje na ní, ptá se jí na čas atp. Nejhorší variantou je dělat, že ho neslyšíte. Dejte najevo, že jste si vědoma toho, že jde za vámi, navažte oční kontakt.
  • Pokud na vás promluví, dejte jasně najevo, že nemáte zájem. Vyhýbejte se negativním větám. Např. místo „nepřibližuj se“ řekněte „jdi ode mě“. Vyzkoušejte si, co byste v takovém případě řekla. Nebojte se začít křičet „ Jdi ode mě, jdi pryč!“
  • Jde-li za vámi někdo po chodníku, otočte se, podívejte se na něj. Pokud z něj nemáte dobrý pocit, přejděte na druhý chodník, jděte do protisměru. Pokud se k vám začne přibližovat, je na čase se začít bránit.

Městská hromadná doprava

  • Zkuste chodit těsně před příjezdem. Když musíte na váš spoj čekat, čekejte někde v blízkém obchodě. Neustále kontrolujte okolí.
  • Sedejte si blíže řidiči. Nesedejte si ke dveřím, ale tak, abyste na dvěře dobře viděli.
  • Sedejte si blíže k uličce.
  • V metru nechoďte do prázdného vozu.
  • Pozor na divné, opilé a agresivní spolucestující.
  • Koukněte se ven, než budete vystupovat.
  • Nevystupujte poslední.
  • Rozhlížejte se po lidech, kteří vystupují a jdou s vámi.

První schůzka

  • Buďte obezřetná, pokud si domlouváte schůzku s někým, koho dobře neznáte. Raději zamiřte do restaurace, na výstavu nebo na výlet se skupinou vašich dalších přátel a počkejte, až se lépe poznáte. Určitě se nenechte pozvat domů nebo na osamělé místo.
  • Zvažte, zda se necháte doprovodit domů nebo zda půjdete s doprovodem do auta.
  • Jdete-li na první schůzku s osobou, kterou ještě neznáte, pak informujte někoho blízkého. Domluvte se, že si dáte v průběhu večera vědět a také že se ozvete, až dorazíte v pořádku domů.
  • Stanovte si pevně hranice, kam až necháte první schůzku dojít.
  • Je lépe si na prvním rande platit za sebe pití. Někteří agresoři mají bohužel pocit, že když za vás platí celý večer drinky, zaslouží si jakousi „odměnu“.
  • Pokud odcházíte na toaletu, je dobré mít svou sklenici prázdnou. Případy, kdy agresor na schůzce hodí oběti drogu do pití, nejsou neznámé ani v Česku.
  • Pokud dojde k nějakému překročení hranic (doteky jsou už pro vás nepříjemné, příliš intimní, zkrátka agresor zajde dál, než se vám líbí) pak je třeba se ohradit úplně jasným a zřetelným „ne“. Odstrčte ruku a nahlas odmítněte další pokusy. Pak je pravděpodobné, že vaše „ne“ bude skutečně vnímáno.
  • Důvěřujte svým instinktům, a pokud se vám nějaké místo nebo situace nelíbí, odejděte. Ženy jsou často varovány svou intuicí, ale bohužel své pocity neposlechnou a potlačí je. Pokud cítíte, že jste v nebezpečí, pravděpodobně tomu tak opravdu je. Nebojte se raději způsobit planý poplach.

Jak se bránit při napadení

  • Mluvte. Pokuste se navázat slovní kontakt, tím se pro útočníka stanete konkrétní osobou a jeho zájem může ochabnout. Znásilnění je většinou promyšlený čin, snažte se tedy stát konkrétním člověkem, ne jen objektem ve vymyšleném plánu.
  • Pasivní odpor spočívá v překvapivém chování. Například můžete předstírat nevolnost, začít kulhat, zavolat na fiktivní osobu, říct, že máte pohlavní nemoc či že jste těhotná, můžete se pomočit nebo pokálet . Takové překvapivé chování může útočníka odradit.
  • Začněte utíkat. Jestli chodíte pravidelně nějakou trasu, kde vám hrozí přepadení, promyslete si únikovou cestu. Mějte vymyšlené, kam běžet – směrem ke světlu, k lidem, k obchodu, restauraci, benzínové pumpě. Samozřejmě zvažte svou fyzickou kondici a vyhodnoťte, zda není lepší možností preventivní útok.
  • Běžíte-li k lidem, je dobré se obrátit na někoho konkrétního a křičet, co se děje. Nejen „pomoc“, ale také „on mě chce zabít“. Nejlepší je chytit někoho z lidí za kabát. Lidé mají tendenci zakročit, až když mají pocit, že se jich to týká, jinak budou spoléhat na ostatní přihlížející.
  • Křičte. Můžete křičet přímo na násilníka: „jdi pryč“, „odejdi“, případně „zůstaň, kde jsi“. Nebo křičte, cokoliv vás napadne. Místo „pomoc“ je lepší křičet „hoří“, to přiláká zvědavce a přitom je předem nevystraší.
  • Aktivní obrana může útočníka už na začátku odradit, protože by boj byl časově náročný a zvýšilo by se riziko dopadení útočníka. Už během vyjednávání se rozhlížejte po možné zbrani: stačí kámen, trubka, klacek, dlažební kostka.
  • Pokud vyjednávání nezabírá a nemůžete utéct, pak je třeba přejít do aktivního útoku.
  • Do útoku musíte jít s plným odhodláním se bránit a útočníkovi způsobit velkou bolest a zranění. Snažte se ho praštit co nejsilněji, on vás rozhodně šetřit nebude. Útočte na bolestivá místa, jako jsou oči, nos, genitálie. Pokud vás už chytí, nesnažte se s ním přetahovat, paradoxně nejbezpečněji je u těla útočníka. Snažte se ho udeřit do citlivých míst, bijte loktem, kolenem. Snažte se ho kousnout, poškrábat. Pokud si to stíháte uvědomit, můžete přidat údery kolenem do rozkroku – nemiřte, nedívejte se, pouze naslepo bijte několikrát směrem k břichu. Útočník na bolest zareaguje tak, ze se vás bude snažit od sebe odtrhnout, čehož můžete využít k odskočení od něj a přípravy jakéhokoli předmětu jako zbraně. Uchopte svazek klíčů či ležící kámen a bijte s nimi pohybem podobným zatloukání hřebíku kladivem na obličej.
  • Pokud jste nečekaně stržená zezadu k zemi, padejte schoulená do klubíčka, lokty a kolena dejte k tělu, ruce mějte u hlavy, abyste ji chránila před úderem. Když se k vám snaží dostat na zemi, kopejte ho, jako když se jede na kole, stále se snažte otáčet směrem k němu.
  • Existuje mnoho předmětů, které se dají použít jako zbraň – hřeben, klíče, spona do vlasů. Noste s sebou slzný plyn a neváhejte ho použít. Mějte ho připravený v ruce nebo ve stále stejné kapse v kabelce.
  • Nevzdávejte se, prudkost vaší obrany může útočníka zarazit a může dokonce ukončit útok. To platí celou dobu útoku, vaše obrana je věc, se kterou násilník nepočítá, zvláště je-li intenzivní. U obrany hlasitě křičte.
  • Jak postupovat po znásilnění
  • Pokud k takové situaci dojde, nikdy byste neměla útočníkovi říkat např. „znám tě“, „budu si tě pamatovat“, „najdu si tě“ nebo „postarám se, aby tě policie chytla“.
  • Zavolejte někomu, komu věříte. Pokuste se zajistit důkazy, a to i v případech, kdy zatím nejste rozhodnutá, zda budete znásilnění hlásit. Zajištění důkazů je jednodušší bezprostředně po uskutečnění trestného činu. Nesprchujte se ani nemyjte, nesvlékejte oblečení, a pokud ho svlečete, uložte ho do sáčku, který neprodyšně uzavřete.
  • Vyhledejte lékařskou pomoc. Lékařské ošetření je důležité hlavně ze zdravotních důvodů. Je potřeba lékaři uvést, že jde o znásilnění. Pokud tuto skutečnost nechcete oznámit policii, pak lékař nemá oznamovací povinnost. Výjimkou jsou případy, kdy je oběť znásilnění nezletilá, pak mu tuto povinnost ukládá zákon.
  • Je velice vhodné vyhledat odbornou pomoc. Poradenská místa obětem znásilnění pomohou zorientovat se v dané situaci a poskytnou jim důležité informace. Platí, že čím dříve oběť vyhledá odbornou pomoc, tím snáze dokáže tuto traumatickou zkušenost zpracovat. Čím déle je po aktu, tím hůře se toto trauma zpracovává. Na rozdíl do policie se u těchto organizací nemusíte obávat necitlivého přístupu.
  • Pokud oběť nemá důkazní materiál ani nevyhledala odbornou pomoc, tak i přesto má smysl znásilnění nahlásit. Poslouží to k informování policie, která pak může sérií opatření nejen nakonec pachatele dopadnout, ale také předejít dalším možným napadením.
  • Pamatujte – nic není vaše vina!

  • Bezpečnostní plány pro stalking

    • Dejte jednoznačně stalkerovi na vědomí, že o něj nestojíte, nemáte zájem. Nejlépe písemně, abyste měla případný důkaz pro soudní řízení. Stačí to udělat jednou, pro stalkera je ne odpověď na kterou může reagovat.
    • Přerušte veškeré osobní kontakty s pronásledovatelem - neodpovídejte na vzkazy, urážky, na telefonáty, nereagujte na SMS, nescházejte se s ním (jakýkoli kontakt s útočníkem může vést k prohloubení zájmu o oběť). Každá vaše reakce je pro stalkera nový přiliv energie. I ne je komunikace.
    • Vyhýbejte se místům možného setkání, změňte své návyky, vyměňte oblíbený obchod, změňte trasy do práce, nenavštěvujte svoje oblíbené podniky.
    • V žádném případě nechoďte se stalkerem na schůzky! Je potřeba si uvědomit, že po dobrém s tímto člověkem nic nevyjednáte, jen se vystavíte velkému nebezpečí.
    • Informujte své blízké (i kolegy v práci) o pronásledování, nestyďte se o všem mluvit. Pište si deník, nebo jen stručné záznamy, kde bude uvedeno, jak, kdy vás stalker kontaktoval. Tyto deníkové záznamy mohou být opět použity u soudu. Shromažďujte další důkazy. Například pokud vás stalker sleduje osobně, ukažte jej kolegyni, kamarádce. Můžete si ho vyftografovat.
    • Nebojte se o tom, co se děje informovat kolegy v práci. Domluvte si s nimi postup co dělat, když by vás stalker obtěžoval v práci. Promyslete, jak odejít z práce, když bude čekat před vchodem, můžete jít zadním východem?
    • Naučte se kontrolovat ulici, když odcházíte z domova, práce. Vidíte na chodník z okna? Můžete se podívat, zda tam někdo nestojí? V podstatě kdykoliv někam jdete, navykněte si skenovat okolí, rozhlížet se, nechodit se sluchátky v uších, vnímejte a sledujte okolí. Zkuste si představit, že byste chtěla vy sledovat svého bývalého přítele, nebo nějaký svůj idol. Kam byste chodila? Kde byste na něj čekala?
    • Noste u sebe např. pepřový sprej, nebo jiný legální prostředek pro svou obranu.
    • Mějte u sebe neustále mobilní telefon, vždy nabitý. Mějte na rychlé volbě policii.
    • Domluvte si s někým, komu věříte, že mu můžete zavolat, kdykoliv bude třeba.
    • Nevracejte se večer bez doprovodu domů.
    • Změňte si telefonní číslo a nové dejte pouze lidem, kterým opravdu věříte.
    • Nezveřejňujte své osobní údaje (telefonní číslo, adresu), kontakty na sebe dejte jen lidem, kterým důvěřujete.
    • Zkontrolujte si nastavení vašeho účtu na Facebooku. Nastavte si pečlivě soukromí a to jaké s kým sdílíte příspěvky i infomace o sobě. Zablokujte si stalkera, aby vás nemohl kontaktovat.
    • I na googlu je možné zablokovat své jméno pro vyhledávání (zjistit, doladit)
    • Po dobu pronásledování se pohybujte, jako byste žila ve velice nebezpečné části města, vyhýbejte se opuštěným místům, sledujte, kudy jdete, rozhlížejte se, než vystoupíte z tramvaje, sledujte, zda za vámi někdo nejde.
    • Nepodceňujte výhrůžky zabitím a fyzickými útoky! Jakmile začnou výhrůžky fyzickou likvidací je nejvyšší čas se obrátit na policii.
    • Po každém rozchodu je vhodné vyměnit zámky, rozhodně nelitujte peněz za zámečníka, vaše bezpečí je důležitější!
    • Nepodceňujte svoji intuici. Cítíte-li, že jste v ohrožení, pak pravděpodobně jste.
    • Jdete-li po ulici a máte pocit, že vás někdo sleduje, zamiřte na osvětlené místo, kde jsou lidé. Zavolejte někomu blízkému a nechte se doprovodit. V žádném případě nechoďte domů, pokud ještě stalker neví, kde bydlíte, pak to zjistí a navíc je riziko, že by mohl vniknout do domu ve chvíli, kdy odemykáte.
    • Pokud jste přímo ohrožená, víte, že za vámi někdo jde, můžete oslovit někoho z okolí. Vyhněte se však oslovování "pomozte mi někdo". Mnohem účinnější oslovit někoho konkrétně „halo, Vy, vy v té červené bundě". Takto oslovený kolemjdoucí chápe už svou povinnost a přebírá jí. Oslovíte-li "někdo" 20 lidí ve svém okolí, budou se jeden na druhého dívat a předávat tak zodpovědnost za pomoc jeden na druhého.

    Bezpečnostní plány pro domácí násilí

    Obecná bezpečnostní doporučení

    Žijete-li v násilném vztahu a nemáte v plánu odejít, pak je vhodné pro vaši bezpečnost dodržovat některá pravidla a myslet na svou bezpečnost.

    Určitě doporučujeme kontaktovat specializovanou poradnu, kde vám pomohou se v situaci lépe orientovat. Nemusíte se bát, že by vás tlačili do odchodu, toto rozhodnutí je opravdu na vás. Nepoužívejte domácí počítač a nejlépe ani domácí telefon, vyhledáváte-li si pomoc.

    Mějte u důvěryhodné osoby ukryté důležité dokumenty, např. rodné listy dětí, oddací list, pas apod. Je dobré mít záložní klíče od bytu. Také je vhodné ponechat si odložený určitý finanční obnos.

    Mějte v bytě nebo na nějakém pro vás přístupném místě uschovanou tzv. pohotovostní tašku, kde budete mít oblečení pro sebe a děti, peníze a další důležité věci pro případ rychlého odchodu.

    Mějte stále zapnutý telefon. Pokud vám partner telefon kontroluje nebo bere, je výhodné mít ještě jeden. Mějte policii na rychlé volbě.

    Informujte někoho ve svém okolí o tom, co se u vás doma děje. Zkuste vaši situaci diskutovat se svými přáteli a zjistěte, na koho se obrátit v případě nouze.

    Zapamatujte si důležitá telefonní čísla, případně adresy, které byste mohla potřebovat při náhlém odchodu z domova. Například adresu krizového centra, azylového domu apod.

    Je-li to možné, domluvte si signál se sousedy/kamarádkou pro případ, že byste nemohla volat policii sama. Může to být rozsvícené světlo, nějaká neutrální věta, kterou řeknete do telefonu.

    Vidíte-li, že se schyluje k nějakému incidentu, pokuste se i s dětmi pod nějakou záminkou odejít včas. Přemýšlejte o tom, co případně můžete říci, na co se vymluvit – např. nákup apod.

    Zkuste přemýšlet nad spouštěcími momenty násilí (některé klientky potvrdily, že jejich manželé byli agresivní vždy, když prohrál jejich oblíbený sportovní klub). Přemýšlejte, jak se spouštěcím momentům vyhnout.

    Mluvte o násilí se svými dětmi a určete jim bezpečné místo v bytě (pokoj, který jde zamknout) nebo v okolí (např. sousední dům, kam se mohou uchýlit, pokud potřebují pomoc). Rozhodně jim vysvětlete, že jejich úkolem je zůstat v bezpečí a ne ochraňovat vás.

    S dětmi si domluvte nějaké kódové slovo, aby věděli, že je čas se jít schovat: např. „děti, máte hotové úkoly?“ nebo něco podobného.

    Promyslete si únikové cesty z bytu z domu. Mějte dopředu rozmyšlené, kam byste případně v noci utekla. Promyslete si i cestu, jak se tam dostanete, jezdí tam veřejná doprava? Můžete si cestu několikrát projít, abyste pak pod tlakem jednala efektivně.

    Zahrňte své děti do únikového plánu a nacvičte jej s nimi. Označte jim bezpečné místo, kde se mohou schovat a vysvětlete jim, aby utekly k sousedům nebo na jiné bezpečné místo, když uslyší, že začíná násilný incident. Naučte je volat policii.

    Dokumentujte všechna napadení. Pište si deník, pokud můžete, fotografujte stopy po násilí.


    Co dělat, když vás partner napadne

    Je dobré přemýšlet o tom, jak se zachovat, když dojde k napadení. I když to není příjemné, může se to velice osvědčit. Člověk ve stresu jedná často zkratkovitě, a proto je důležité mít jednotlivé kroky alespoň trochu rozmyšlené.

    Máte-li malé dítě, nezdvihejte jej v případě napadení do náručí, jste pak oba mnohem zranitelnější.

    Neutíkejte do místnosti bez oken, kde vás partner může zavřít, vyhněte se místnostem, kde by mohl vzít do ruky zbraň (kuchyň, dílna). Začne-li konflikt například v kuchyni, zkuste tuto místnost opustit.

    Pokud vás partner bije, snažte se schoulit do rohu, krýt si rukama hlavu a nohy přitáhněte k tělu, abyste chránila břicho.

    Pokud jste v nebezpečí a potřebujete pomoc, zavolejte policii.

    Pokud vás partner napadne během volání na policii, nechte telefon vyvěšený, mluvte a křičte.

    Po příjezdu policie trvejte na tom, abyste byli s partnerem vyslýcháni každý v jiné místnosti.

    Zjistěte jména a čísla zasahujících policistů.

    Trvejte na tom, aby byl z výjezdu policie vytvořen zápis. Můžete si jej druhý den vyzvednout na policejní stanici. Pečlivě si tyto dokumenty uchovejte na bezpečném místě.

    Pokud vás partner napadl, může být vykázán ze společné domácnosti. Pod dohledem policie má právo si vzít osobní věci, odevzdá klíče a opustí byt. Může se stát, že policisté nebudou dobře informovaní, nebudou chtít vašeho partnera vykázat. Trvejte na svém, pokud se bojíte dalšího napadení nebo dokonce o život. Čím více budete informovaná a budete vědět, na co máte právo, tím lépe se vám bude s policisty spolupracovat. Více o vykázání se dočtete v části Vykázání .

    Pokud by po konfliktu přesto policie vašeho partnera nevykázala je nanejvýš důležité, abyste po jejich odjezdu nezůstávala v bytě sama. Tato situace by pro vás byla velice nebezpečná. Trvejte na tom, aby vám policisté poskytli asistenci při odchodu. Měli by vás odvézt minimálně na nejbližší tramvaj, autobus, ideálně do některého z azylových domů nebo krizových center. Ne vždy mají zasahující příslušníci povědomí o těchto institucích, měla byste tedy sama mít přehled o tom, kde se takové zařízení ve vaší blízkosti nachází.

    Nikdy neopouštějte domov bez dětí! Pokud se vše stane tak rychle, že děti nemůžete vzít s sebou, vraťte se co nejdříve s policistou a vyzvedněte je. Nejen že mohou být v nebezpečí zneužití ony samy, ale násilník se může rozhodnout, že je vezme jako rukojmí.

    Pokud po napadení navštívíte lékaře, určitě uveďte důvod vašich zranění, vezměte si od lékaře zprávu. Opět uschovejte na bezpečném místě. Dávejte pozor, aby váš partner tyto dokumenty nenašel, mohlo by to pro vás být velice nebezpečné.

    Je-li to možné, vyfotografujte s datem svoje zranění a také případné škody v bytě. Nechte si fotografie vyvolat i s datem.


    Co dělat, plánujete-li odchod

    Nejbezpečnější dobou k odchodu je tzv. fáze líbánek, to je čas, kdy se partner snaží a vypadá to, že se vše zlepšuje. Bohužel právě v této fázi většina žen doufá, že se partner změnil a že už to bude dobré. Přesto pokud plánujete odchod, je tato doba nejvýhodnější.

    Je dobré si vytvořit plán odchodu a určitě je vhodné navštívit odbornou poradnu, kde vám s takovým plánováním pomohou.

    Bude potřeba vyřešit několik věcí:

    - Finanční aspekt. Jste na partnerovi finančně závislá? Víte, z čeho budete žít, máte možnost si vytvořit nějakou finanční rezervu?

    - Kam půjdete. Existuje varianta partnera nechat vykázat (proklik), nebo zmapuje místní azylové domy, zvažte bydlení u kamarádky, rodičů. V případě, že se partnera skutečně bojíte, zvažte takovou variantu, kdy nebude znát vaši novou adresu.

    - Bezpečností dětí. Co říct ve škole, jak vše uspořádat.

    Zvažte všechny možnosti, kam půjdete, bude to azylový dům, vracíte se k rodičům, nebo půjdete ke kamarádce? Postupně z bytu odnášejte důležité věci, doklady svoje a dětí, rodné listy, oddací list, případné dokumenty týkající se majetku. Můžete postupně odnášet i nějaké oblečení, tak aby si toho partner nevšiml, např. zimní apod.


    Co je dobré mít ukryté na bezpečném místě?

    • řidičský průkaz a technický průkaz od auta
    • rodné listy
    • občanský průkaz
    • průkazy pojištěnce
    • pasy a imigrační dokumenty
    • záznamy o školní docházce dětí
    • lékařské předpisy, léky, brýle
    • důkazy o domácím násilí – lékařské záznamy, policejní záznamy a jiné
    • bankovní karty, kreditní karty a šeková knížka
    • váš adresář s telefony

    Ideální varianta je, že odejdete ve chvíli, kdy váš partner nebude doma. Zařiďte, aby u stěhování nebyly děti (pro případ, že by se vrátil) a určitě mějte s sebou pomoc, kdyby došlo k nějakému konfliktu.

    Nechte partnerovi vzkaz, že odcházíte a děti berete s sebou. Nesdělujte nic konkrétního. Rozhodně ne adresu nového bydliště. Nejste povinna tuto informaci partnerovi sdělovat.

    Počítejte s tím, že se partner bude zlobit. Vy sama ho znáte nejlépe, zkuste se zamyslet, co by mohl udělat.

    Rozhodně nesdělujte partnerovi, že od něj plánujete odejít, období rozchodu je jedno z nejnebezpečnějších, takže byste vystavila sebe i děti velkému riziku. Nejlépe je odchod vhodné naplánovat pečlivě dopředu.


    Co dělat po odchodu

    • Odchod od násilného partnera je třeba pečlivě naplánovat a promyslet. Vše v klidu připravujte a rozhodně partnerovi nesdělujte, co máte v úmyslu. Období rozchodu je velice nebezpečné, je tedy třeba vše dobře rozmyslet.
    • Určitě se seznamte s tím, co to znamená vykázání, na které máte právo. Pak můžete zlstat doma vy a partner je nucen opustit bydliště.
    • Odcházíte-li od násilného partnera, není rozumné mu sdělovat svoji novou adresu. Období rozchodu a následného rozvodu, nebo svěřování dětí do péče je jedno z nejnebezpečnějších. Zvlášť prvních pár dní po odchodu, byste se měla partnerovi vyhýbat.
    • Po odchodu si změňte telefonní číslo, které dáte jen několika lidem, kterým opravdu věříte. Požádejte je, aby vaše číslo nikde dál nesdělovali.
    • Informujte kolegy v práci, pokud se bojíte, že by se tam partner mohl objevit a obtěžovat vás. Domluvte se s nimi tak, aby byli připraveni v případě potřeby volat policii.
    • Vyhýbejte se po nějaký čas místům, kde by vás bývalý partner mohl vyhledat, např. váš oblíbený obchod. Měňte svoje obvyklé trasy. Pokuste se vyhnout tomu, že byste se vracela sama večer domů, pokuste se mít vždy doprovod.
    • Pokud nechcete, aby vás bývalý partner našel, musíte být opatrná, když někam zadáváte adresu. Adresy mohou být lehce vypátrány. Ta se dá lehce vypátrat přes osobní záznamy, jako jsou daňová přiznání, lékařské zprávy, registrace voličů, přes školy, lékařské ordinace, veřejné knihovny a videopůjčovny. Proto s tímto údajem zacházejte opatrně. Můžete si nechat poštu posílat ke známým, nebo na nějaké kontaktní místo.
    • Také není vhodné si předplácet na místo, kde bydlíte, noviny nebo jiné služby.
    • Poproste lidi, kteří vaší adresu a telefon znají, by jej nesdělovali. Váš bývalý partner může vymýšlet různé lsti o doručení důležité zprávy apod. Připomínejte lidem, že je nebezpečný a máte dobrý důvod pro to se skrývat.
    • Promluvte si s učitelkou vašich dětí. Můžete je ve škole či školce požádat, aby děti nedávali bývalému partnerovi. Buďte ovšem připravená na to, že dokud nemáte děti svěřené v péči, můžete je ze školy vyzvednout oba. Více o tom, jak s dětmi po odchodu najdete níž.
    • Po odchodu od násilného partnera je určitě vhodné zachovávat bezpečnostní pravidla i při pohybu venku. Více o bezpečném pohybu najdete zde .
    • Pokud opustí byt váš partner a je trvale hlášen u vás v bytě, pak byste neměla měnit zámky. Nebyl-li vykázán, mohl by s asistencí policie vstoupit do bytu a podat na vás trestní oznámení. Pokud je tedy byt váš nebo jej máte v nájmu, můžete na obci požádat o zrušení trvalého bydliště partnera a poté zámkly vyměnit.

    Co dělat po odchodu s dětmi

    • Nejpozději další pracovní den po vašem odchodu od partnera navštivte na svém místním úřadě, nebo městské části tzv. OSPOD (odbor sociálně právní ochrany dětí). Může se také jmenovat OPD (odbor péče o dítě). Pokud si nejste jistá, najděte si kontakt na sociální odbor a vyptejte se.
    • Dokud nebudete mít děti svěřené do péče, pak máte na děti oba stejná práva. Nesmíte např. odvézt děti bez souhlasu partnera ze země, protože by vás partner mohl nahlásit, že jste děti unesla.
    • Stejně tak po vašem odchodu z domova vás partner může nahlásit jako pohřešovanou na policii. Ta ovšem nejdříve kontaktuje právě OSPOD, kde mu sociální pracovnice sdělí, že jste vy i děti v pořádku a odešli jste z domova z důvodů násilného chování partnera.
    • Pokud se chcete přestěhovat do jiného města, městské části, pak platí tzv. místní příslušnost. To znamená, že spadáte tam, kde se ve skutečnosti nacházíte, ne podle trvalého bydliště.
    • Na OSPOD budete jednat se sociální pracovnicí. Je vhodné ji informovat o tom, k čemu u vás doma dochází, nesnažte se násilí popírat, není to vaše ostuda.
    • Z vašeho setkání by měla pracovnice udělat zápis, který byste si vy měla přečíst a podepsat. Pokud to neudělá, můžete jí vše, co jste řekla shrnout do e-mailu, na konci kterého ji požádáte, aby jej založila do spisu.
    • Pokud není sociální pracovnice sympatická nebo je neochotná, zavalená prací, pak nepanikařte, není až tak důležitá její osoba, jako spis, který založí pro vás a vaše děti. Z toho pak vychází soud při svěřování dětí do péče. Proto je hodně důležité, aby ve spise byly všechny důležité informace. Pokud není sociální pracovnice ochotná vše zapisovat, můžete jí vše poslat do emailu nebo přinést vytištěné a požádat ji o založení do spisu.

    Informace důležité pro svěřování dětí do péče

    • Jak docházelo k násilí, byly mu přítomny děti? Jak reagovaly, bály se, plakaly? Podle Světové zdravotnické organizace je pouhá přítomnost dětí u násilného chování jednoho z rodičů klasifikována jako psychické týrání dítěte.
    • Došlo někdy k násilnému chování proti dítěti? Nemusí jít pouze o fyzické napadání, ale například o ponižování, křik a podobně.
    • Určitě nezapomeňte zmínit, pokud vás partner napadal během těhotenství.
    • Po vaší návštěvě je sociální pracovnice povinna kontaktovat vašeho partnera/manžela a pozvat si ho, aby se vyjádřil k vašemu sdělení. Proto je vhodné návštěvu OSPOD naplánovat tak, aby se tak nestalo, dokud jste ještě doma. Počítejte s tím, že taková věc by vašeho partnera rozzuřila.
    • Do spisu mají právo nahlížet oba rodiče. Proto pokud chcete některé informace před partnerem zatajit, požádejte pracovnici, aby založila tzv. složku důvěrné, kam nebude mít partner přístup. On samozřejmě může žádat to samé.
    • Bohužel dokud nebudete mít děti svěřené v péči, může si je partner vyzvednout např. ze školky a nemusí je vám dávat. Ovšem ani vy nemusíte otci až do rozhodnutí soudu umožňovat styk s dětmi. Proto bude dalším logickým krokem vaše žádost o svěření dětí do vaší péče. Sociální pracovnice by vám měla vysvětlit, jak se postupuje a poskytnout vám šablonu podle které žádost můžete sepsat.
    • Seznam užitečných rad pro možný únos dětí:
    • Naučte své děti poznávat, kde se nacházejí (jména měst, restaurací, silnic), vyznat se v mapě.
    • Naučte je nechávat vzkazy na ubrouscích nebo na papírových utěrkách na toaletách.
    • Naučte děti, jak požádat o pomoc jiné lidi, ideálně oblečené v policejních nebo vojenských uniformách, jak se obrátit na dospělého a co říkat.

    Bezpečnostní plány pro děti a dopívající

    Předškolní věk

    • Ujistěte se, že znají vaše jméno a příjmení, adresu a telefonní číslo (nutno trénovat).
    • Učte děti, že policisté a hasiči jsou přátelé.
    • Hrajte co, když… a vytvořte vhodné odpovědi pro rozdílné situace, např. co když se ztratí v obchoďáku
    • Naučte dítě vytočit 112, jakmile je dostatečně zodpovědné a může chápat, k čemu toto číslo slouží.
    • Zajistěte si otisky prstů a DNA kit (nebo stačí nehty, vlasy.), mějte jeho aktuální fotku.
    • Nikdy nenechávejte dítě samotné v autě.
    • Začněte děti učit o nebezpečí od cizích. Že by se jich nikdo neměl dotýkat na intimních oblastech (ne jen cizí…ale i rodina, učitelé.), více viz prevence sexuálního obtěžování.
    • Označte oblečení dětí pouze iniciálami (ne jménem…pak je mohl někdo oslovit jménem a tak vzbudit jejich důvěru)
    • Mějte bezpečně zaopatřené léky a chemikálie, aby se k nim dítě nemohl dostat.

    Školní věk

    • Obnovte a aktualizujte vzorky DNA a fotografie.
    • Dále rozvíjejte a doplňujte hru Co když…
    • Vysvětlete, že normální „cizinec“ nechá dítě na pokoji/o samotě, pokud dítě jasně odmítne kontakt
    • Naučte děti hledat pomoc u dospělých, cokoliv se děje. Učte je, že pokud jim někdo ubližuje není bonzování ani srabáctví to říct dospělému. totéž platí, když je dítě svědem toho, jak je ubližováno jinému (šikana)
    • Když jdou děti na veřejné záchodky, tak jen s dospělým nebo kamarádem.
    • Naučte dítě co dělat, když se dítě ztratí. Aby znalo váš telefon, vědělo na koho se obrátit apod.
    • Když se cokoliv děje, učte děti jít k ženě, policistovi, hasiči, záchrance…
    • Když se kamarád dostane do auta – napsat spz do pisku, z kaminku… kontaktovat dospeleho
    • Máte-li pevnou linku, nenechte děti zvedat telefony, lepší je přepojit na záznamník
    • Nikdy je nenechávejte děti někam jít samotné -na hřiště či do kina sami. Pouze s kamarádem
    • Vysvětlete dětem, že pokud se jim něco nepříjemného stalo, nebudete se na ně zlobit, tak aby se nebály se vám svěřit.
    • Naučte děti chodit na správné straně silnice
    • Naučte děti postupu při požáru, že se mají držet u země, pokud chtějí otevřít dveře, musí na ně sáhnout, zda nejsou horké, mějte vymyšlené únikové cesty z bytu, 2unikove cesty, mějte domluveno, kde byste se případně setkali.
    • Učte dětí mít zavřená ona a zavřené/zamčené dveře.
    • Pokuste se děti naučit základům sebeobrany: nenechat se chytit, hodit po dospělém tašku, uvolnit se z držení za bundu rukáv, tím že vysvlékne bundu.
    • Uvědomte nejen školu, ale také dítě, kdo je může vyzvedávat ze školy.
    • Poučte dítě, aby se dítě nebavilo o financích rodiny
    • Pokud by dítěti někdo vyhrožoval, naučte je vydat peníze/mobil atp. a ihned nahlásit dospělému (učiteli)

    Teenager

    • Doplňte a aktualizujte otisky, DNA, fotky
    • Zvažte umístění GPS do mobilu dítěte, nebo vyhledávací náramek.
    • Vybudujte si s dětmi tzv. závazek důvěry – ať chápou, ze můžou zavolat kdekoliv a kdykoliv a vy přijedete bez jediné otázky.
    • Mluvte s nimi otevřeně a aktivně naslouchejte. Včetně takových témat jako je sex, nebo i znásilnění.
    • Naučte je říkat ne.
    • Vysvětlete, že je v pořádku nejít s davem.
    • Můžete společně natrénovat, že se vždycky mohou vymluvit na vás, když budu potřebovat odněkud dřív odejít, např. táta je strašnej, on by mě zabil, kdybych přišla pozdě.
    • Měli byste vždy vědět kam, s kým jdou a domluvit se na čase, kdy se vrací, ne se domlouvat po telefonu.
    • Rozmýšlet společně případnou brigádu, nikdy ne podomní prodej
    • Mluvit o účincích alkoholu, případně jiných drog.
    • Nadále mít domluvená kódová slova, když by dítě nemohlo volně mluvit a mělo při tom problém.

    Na koleji/internátě

    • Nemít pokoj v přízemí, ideální je 2 – 7 patro
    • Promyslet, jak zamykat pokoj
    • Opět praktikovat buddy sytém, dávat na sebe pozor s kamarádkou.
    • Na první schůzce za sebe nenechat platit celý večer, stanovit si kam až chce zajít, dát někomu vědět kam jdu a s kým jdu.

    Když se dítě ztratí

    • Začněte je hledat, co nejdříve.
    • Poskytněte polici co nejpřesnější popis, foto, co mělo na sobě, kde naposled bylo viděno. Je dobré mít u sebe vždy 2 fotky – jednu pro policii. Druhou na ukazování při samostatném hledání.
    • Obrňte se trpělivostí a mějte pevné nervy. Počítejte s tím, že budete také podezřelí
    • Zavolejte do místních novin a požádejte je, aby informovali o ztrátě dítěte, dodejte jim fotku.
    • Mějte někoho na telefonu 24 hodin, 7 dní v týdnu, střídejte se.




    © Copyright 2013-14 KRAV MAGA o.s.

    KRAV MAGA o.s., Na Pankráci 32, Praha 4, 147 00, CZ T: +42(0) 604 404 578, E: info@nenechtesiublizovat.cz

    Od násilí ke svobodě s Nenechtesiublizovat.cz


    Opustit stránky