AVON proti domácímu násilí Krav Maga Global
/
/

Násilí na dětech

Násilí na dětech bychom mohli rozdělit do třech kategorií: syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte, děti v roli svědků rodičovského/partnerského násilí a agresivní chování dětí k dětem (problém šikany).

V souvislosti s násilím na dětech je nutné zmínit syndrom týraného a zanedbávaného dítěte, tzv. CAN. Jedná se o stav, kdy je dítě dlouhodobě týráno jak na fyzické, psychické nebo sexuální úrovni, nebo jsou dlouhodobě zanedbávány jeho potřeby.

Kdo se násilí na dětech dopouští? Většinou to jsou lidé, které dítě dobře zná – rodiče, příbuzní, kamarádi ze školy, vychovatelé. Samozřejmě nelze podcenit ani nebezpečí hrozící od cizích lidí, nebo skoro cizích. K vážným útokům také dochází od osob, které dítě zná od vidění (soused, známý rodičů), nebo si pachatel svůj čin připravuje, takže s dítětem postupně naváže kontakt a získává si jeho důvěru. Dítě má pak pocit, že dospělému může důvěřovat, protože ten se zná s rodiči, nebo jej zná ze školy.

Formy násilí na dětech

Násilí na dětech má různé formy, jako tělesné, psychické, sexuální a také nesmíme zapomenout na zanedbávání. Specifickou formou je pak šikana, kdy nemluvíme o násilí dospělého na dítěti, ale o násilí mezi dětmi.

  • Tělesné týrání jsou jakékoliv formy násilí na fyzické úrovni.
    Formy jsou různé od bití, kopání, pálení, strkání, až po dušení. A jak je to s definicemi tělesných trestů? Tělesným trestem dítěte se rozumí každý trest, kde je použita tělesná síla způsobující bolest, či byť nepatrný dyskomfort dítěte. Dále pak tělesný trest za použití předmětu, na citlivou část těla nebo když po ranách zůstávají na těle stopy je týráním dítěte.
  • Pohlavní zneužívání je nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování.
    Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv dospělým. Takovou osobou může být opět rodič, příbuzný, přítel, odborný či dobrovolný pracovník či cizí osoba. Pohlavní zneužívání lze rozdělit na bezdotykové a dotykové. Bezdotykové zneužívání např. zahrnuje setkání s exhibicionisty a účast na sexuálních aktivitách, kde nedochází k žádnému tělesnému kontaktu, např. vystavování dítěte pornografickým záznamům. Kontaktní zneužívání je takové, kde dochází k pohlavnímu kontaktu, včetně laskání prsou a pohlavních orgánů, pohlavnímu styku, orálnímu nebo análnímu pohlavnímu styku.
  • Psychické týrání zahrnuje takové chování dospělého, které má vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte a také na vývoj jeho chování.
    Citové týrání může mít formu verbálních útoků na sebevědomí dítěte, ponižování dítěte či jeho zavrhování. Dále se může jednat o vystavování dítěte násilí nebo vážným konfliktům doma, násilnou izolaci, omezování dítěte, vyvolávání situace, kdy dítě má skoro stále pocit strachu, kdy je vystaveno dlouhodobé životní nejistotě.
  • Zanedbávání je pojímáno jako jakýkoliv nedostatek péče, který způsobuje vážnou újmu ve vývoji dítěte anebo ohrožuje dítě.
    U dítěte můžeme rozpoznat zanedbávání tělesné, citové, zanedbávání výchovy a vzdělání. V závislosti na stupni zanedbávání se rozlišuje těžké zanedbávání bezprostředně ohrožující život a zdraví dětí (zejména zanedbávání odpovídající výživy a lékařské péče) a všeobecné zanedbávání, kam spadá i nedostatečná ochrana dětí před škodlivým působením sociálně patologických jevů (alkoholismus, kriminalita, toxikomanie).
  • Šikanování je sociální porucha vztahů ve skupině, ve které hraje roli vztah agresora a oběti, kdy týrání druhého přináší satisfakci moci nad druhým.
    Šikanování má pět vývojových etap: ostrakismus, kdy je „vybrána“ oběť a začínají první nenápadné útoky, dále fáze přitvrzování útoků a vážnějších napadení, poté se vytváří jádro šikanujících a mlčící většiny a nakonec obraz dokonalé šikany, kdy se jedná o propracovaný systém týrání obětí za přihlížení většiny kolektivu, který se nemusí zúčastnit, ale ani nijak neprotestuje. V rozvinutých případech šikany je v kolektivu nastolena jakási totalita, do které lze velice těžko proniknout.

Co naučit svoje děti a jak zajistit jejich bezpečnost?

Obecná bezpečnost

Nebo-li co by mělo znát dítě v konkrétním věku a jak zajistit jeho bezpečnost.

  • Předškolní věk
    • Ujistěte se, že vaše děti znají vaše jméno a příjmení, adresu a telefonní číslo (nutno trénovat).
    • Učte děti, že policisté a hasiči jsou přátelé.
    • Hrajte hru „Co, když…“ a vytvořte vhodné odpovědi pro rozdílné situace, např. co dělat, když se ztratí v obchodním domě.
    • Naučte dítě vytočit 112, jakmile je dostatečně zodpovědné a může chápat, k čemu toto číslo slouží.
    • Zajistěte si otisky prstů a vzorky DNA (stačí nehty či vlasy), mějte jeho aktuální fotku.
    • Nikdy nenechávejte dítě samotné v autě.
    • Začněte děti učit o nebezpečí od cizích. Že by se jich nikdo neměl dotýkat na intimních oblastech (ne jen cizí lide, ale i rodina a učitelé), více v části Prevence sexuálního obtěžování.
    • Označte oblečení dětí pouze iniciálami, nikoliv jménem. V opačném případě by je někdo mohl oslovit jménem a tak vzbudit jejich důvěru.
    • Mějte bezpečně zaopatřené léky a chemikálie, aby se k nim dítě nemohlo dostat.
  • Školní věk
    • Aktualizujte vzorky DNA a fotografie dítěte.
    • Dále rozvíjejte a doplňujte hru „Co, když…“.
    • Vysvětlete, že běžný cizí člověk nechá dítě na pokoji/o samotě, pokud dítě jasně odmítne kontakt.
    • Naučte děti hledat pomoc u dospělých, cokoliv se děje. Učte je, že pokud jim někdo ubližuje, není bonzování ani srabáctví to říct dospělému. Totéž platí, když je dítě svědem toho, jak je ubližováno jinému (šikana).
    • Když jdou děti na veřejné záchodky, tak jen s dospělým nebo kamarádem.
    • Naučte dítě co dělat, když se ztratí. Dítě by mělo znát váš telefon a vědět, na koho se v krizové situaci obrátit.
    • Když se cokoliv děje, učte děti jít k ženě, policistovi, hasiči, lékaři atp.
    • Když je dítě svědkem únosu kamaráda, mělo by si jakkoli zapsat SPZ, např. do písku, číslo poskládat z kamínků atp. Následně by dítě mělo neprodleně kontaktovat dospělého.
    • Máte-li pevnou linku, nenechte děti zvedat telefony, pokud nejste doma. Lepší jehovor nechat přepojit na záznamník.
    • Nikdy nenechávejte své děti někam chodit samotné, např. na hřiště či do kina. Vždy by měly jít pouze v doprovodu, třeba jiného kamaráda.
    • Vysvětlete dětem, že pokud se jim něco nepříjemného stalo, nebudete se na ně zlobit, pokud se vám se vším svěří.
    • Naučte děti chodit na správné straně silnice.
    • Naučte děti postupu při požáru. Měly by se držet u země; pokud chtějí otevřít dveře, musí na ně sáhnout, zda nejsou horké; mějte vymyšlené nejlépe 2 únikové cesty z bytu; a také mějte domluveno, kde se případně setkáte.
    • Učte děti mít zavřená ona a zavřené/zamčené dveře.
    • Pokuste se děti naučit základům sebeobrany: nenechat se chytit, hodit po dospělém tašku, uvolnit se z držení za bundu rukáv tím, že vysvlékne bundu.
    • Uvědomte nejen školu, ale také dítě, kdo je může vyzvedávat ze školy.
    • Poučte dítě, aby se dítě nebavilo o financích rodiny.
    • Pokud by dítěti někdo vyhrožoval, naučte je vydat peníze, mobil nebo jakýkoliv jiný předmět a ihned vše nahlásit dospělému, třeba učiteli.
  • Teenager
    • Doplňte a aktualizujte otisky, vzorky DNA a fotografie.
    • Zvažte umístění GPS do mobilu dítěte nebo vyhledávací náramek.
    • Vybudujte si s dětmi tzv. závazek důvěry – ať chápou, že můžou zavolat kdekoliv a kdykoliv a vy přijedete bez jediné otázky.
    • Mluvte s nimi otevřeně a aktivně naslouchejte. Včetně takových témat jako je sex nebo i znásilnění.
    • Naučte je říkat ne.
    • Vysvětlete, že je v pořádku nejít s davem.
    • Můžete společně natrénovat, že se vždy mohou vymluvit na vás, když budu potřebovat odněkud neprodleně odejít, např. „Táta je strašnej, on by mě zabil, kdybych přišla pozdě.“
    • Měli byste vždy vědět kam, s kým jdou a domluvit se na čase, kdy se vrací, nikoliv se domlouvat po telefonu.
    • Rozmýšlet společně případnou brigádu, nikdy ne podomní prodej.
    • Mluvit o účincích alkoholu a jiných drog.
    • Mějte domluvená kódová slova, když by dítě nemohlo volně mluvit a potřebovalo by se s vámi spojit.
  • Na koleji/internátu
    • Student by neměl mít pokoj v přízemí, ideální je 2. až 7. patro.
    • Student by měl promyslet, jak zamykat pokoj a jak bezpečně uschovat důležité věci.
    • Obzvláště ve večerních hodinách chodit v doprovodu kamaráda, přítele. Navzájem se informovat, kde jsem a kdy přijdu.
    • Na první schůzce za sebe nenechat platit celý večer, stanovit si, kam až chce mladý člověk zajít.
  • Když se dítě ztratí
    • Začněte je hledat co nejdříve to je možné.
    • Poskytněte polici co nejpřesnější popis, fotografii a informace, co mělo dítě na sobě a kde bylo naposledy viděno. Je dobré mít u sebe vždy 2 fotografie – jednu pro policii a druhou na ukazování při samostatném hledání.
    • Obrňte se trpělivostí a mějte pevné nervy. Počítejte s tím, že budete také podezřelí.
    • Zavolejte do místních novin a požádejte je, aby informovali o ztrátě dítěte. Dodejte redakci fotografii, nejlépe v elektronickém formátu.
    • Mějte někoho, např. druhého rodiče, na telefonu 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, střídejte se.

Bezpečnost rodiny a dětí na internetu

Základní bezpečností pravidla pohybu na internetu, jak je vypracoval internetový vyhledávač Google.

  • Mějte počítač na centrálním místě. Je tím usnadněn dohled nad aktivitami dětí.
  • Mějte přehled o místech na internetu, která děti navštěvují. Pro malé děti bývá vhodnější používat internet s dospělou osobou. Se staršími dětmi můžete hovořit o jejich oblíbených stránkách, případně o jejich vhodnosti či nevhodnosti pro členy rodiny. Také se můžete prohlédnutím historie v nabídce prohlížeče sami přesvědčit, které stránky již děti navštívily. Dále můžete použít filtrovací nástroje, například „Bezpečné vyhledávání Google“.
  • Učte děti zásadám bezpečného používání internetu. Aktivity dětí na internetu nelze sledovat nepřetržitě. S věkem narůstá i potřeba jejich vlastní samostatnosti a zodpovědnosti při práci s internetem.
  • Používejte nastavení ochrany osobních údajů a řízení sdílení. Mnoho stránek s obsahem vytvářeným uživateli, včetně služeb YouTube, Blogger a sociálních sítí, umožňuje řídit sdílení. Uživatelé tak mohou nastavit, kdo uvidí jejich osobní blogy, fotografie, videa a profily. Řízení sdílení je důležité zejména při sdílení osobních informací, například jmen, adres nebo telefonních čísel, na veřejných stránkách. Učte děti respektovat soukromí příbuzných a přátel tím, že je na veřejných profilech a obrázcích nebudou označovat jménem.
  • Neprozrazujte hesla. Připomínejte dětem, aby nikomu neprozrazovaly svá hesla. Dbejte, aby si osvojily návyk nezaškrtávat možnost „Zapamatovat si mě“ ve veřejných počítačích, například ve škole nebo v knihovně.
  • Varujte před neznámými lidmi. Učte děti, aby si nesjednávaly schůzky s lidmi, se kterými se „seznámily“ na internetu, a aby nesdělovaly osobní informace neznámým lidem na internetu, protože nemusejí být tím, za koho se vydávají.
  • Předcházejte virům. Používejte antivirové programy a pravidelně je aktualizujte. Zajistěte, aby děti nestahovaly materiál z webů na sdílení souborů a nepřijímaly soubory a neotevíraly přílohy e-mailů od neznámých lidí.
  • Učte děti zodpovědné komunikaci. Držte se základního pravidla: pokud byste to neřekli někomu do očí, nepište to, neposílejte to e-mailem, neuvádějte to v chatu ani to nevkládejte jako komentář do něčí stránky.
  • Zkoumejte obsah kriticky. Skutečnost, že je něco na internetu, ještě nezaručuje, že je to pravda. Děti by se měly naučit rozlišovat spolehlivé zdroje od nespolehlivých, a také informace získané z internetu ověřovat. Zajistěte, aby děti chápaly, že kopírování a vkládání obsahu přímo z webových stránek může být plagiátorství.

Prevence sexuálního obtěžování u dětí

Nikdy není příliš brzy na to začít s dětmi mluvit na toto téma. Naučte děti jednoduchým pravidlům, zkuste s nimi mluvit otevřeně. Zvýšíte tak pravděpodobnost, že pokud se bude něco dít, nebude se vaše dítě stydět za vámi přijít a svěřit se.

  • Tvoje tělo je jen tvoje. Je třeba děti poučit o tom, že jejich tělo patří jen jim a mají vždycky právo odmítnout fyzický kontakt, dokonce i od blízkých lidí. Nemusí se bát rezolutního NE, všemu, co je jim nepříjemné. Je třeba s dětmi otevřeně mluvit o tom, že zejména oblast genitálií je intimní místo, kde se nemá právo jich dotýkat žádný dospělý, ani učitel ve škole, nebo strýček. Jedinou výjimkou je lékařská prohlídka. Pokud k takovému kontaktu dojde, veďte dítě k tomu, aby se nestydělo a svěřilo se. Zdůrazněte, že je to ostuda dospělého, ne dítěte, a že se na něj nebudete v žádném případě zlobit, když vám něco takového svěří.
  • Dobrý dotyk vs. špatný dotyk. Toto pravidlo úzce souvisí s předešlým pravidlem. S dětmi je třeba otevřeně mluvit o jejich těle a rozlišovat zóny, které jsou intimní a kam by neměl dospělý v žádném případě sahat. Tato část těla se snadno popíše hranicí, kde je spodní prádlo, tam by neměl nikdo nejen sahat, ale určitě by neměl dítě ani okukovat, a to pod jakoukoliv záminkou. Znovu je třeba dítě vést k tomu, aby takové chování svěřilo rodičům nebo někomu, komu důvěřuje, a případně to s dospělým probrat, pokud si není jisté.
  • Dobrá tajemství a špatná tajemství. Tajemství bývá hlavní taktikou pachatelů sexuálního zneužívání. Mluvte s dětmi o tom, že pokud mají tajemství, kvůli kterému se cítí nepříjemně, je lepší se svěřit někomu, komu věří. Je rozdíl mezi tajemstvím, jako je například nějaké překvapení pro maminku, nebo kdo koho miluje ve třídě a mezi tajemstvím, které má mít dítě s dospělým. Poučte svoje dítě o tom, že dospělí s dětmi zpravidla tajemství nemívají a už vůbec ne taková, kvůli kterým by se dítě mělo cítit smutně nebo provinile.
  • Ochrana je věcí dospělých. Věta „Když to někomu povíš, tak mě vyhodí z práce a budu moc smutný“ pronesená z úst dospelého směrem k dítěti rozhodně není na místě. Dítě tu není od toho, aby chránilo dospělého. Dospělí mají chránit děti a pokud se k dítěti někdo chová nevhodně, nemusí se dítě bát vše říct. Dospělí nepotřebují od dětí pomoc a ochranu, ale naopak. Vysvětlete toto dětem, že nejsou zodpovědné za to, jak se dospělý chová, za svoje chování si dospělí odpovídají sami.
  • Bezpeční dospělí. Dítě by mělo znát svoji „bezpečnou“ síť dospělých, na které se může obrátit. Také by mělo vědět, kdo je dospělý, kterému může věřit. Je takový člověk rodič, babička, soused, učitel? Když mi někdo nosí pravidelně dárky, znamená to, že mu můžu důvěřovat? Často jsou pachateli lidé, které dítě zná. Pro dítě je obtížně pochopitelné, že by mu mohl ublížit někdo, koho zná, nebo je dokonce dítětem vnímán jako autorita. Pachatelé sexuálních deliktů si velice často připravují „půdu“ nošením dárků, povídáním si s dítětem, až si nakonec získají jeho důvěru. Upozorněte dítě, že takové chování dospělého je něco, co by vám mělo říct. Dospělí se obvykle s dětmi nekamarádí.
  • Neznámí lidé. Samozřejmostí je poučit dítě o chování se k dospělým, které nezná. Nesedat k nikomu do auta, nebrat dárky, nemluvit s dospělým, kterého neznám, nikam s ním nejít.
  • Pomoc. Poučte svoje dítě, kam se může obrátit o pomoc, jak se volá policie nebo linka důvěry. Učte je, že policisté a hasiči jsou přátelé. Také je obecně vhodné se obracet spíš na ženy, než-li na muže.

Dítě v hromadných dopravních prostředcích

Základní doporučení, které by mělo vaše dítě znát při cestování veřejnou dopravou.

  • Pokud dítě cestuje samo, naučte je vyhledávat kupé a vagóny, kde jsou jiní lidé. Poučte je, že je bezpečnější sednout si někam, kde je víc lidí a ne jeden osamocený muž. Pokud dítě cestuje tramvají, je vždy lepší sedat si do vagónu s řidičem, nezůstávat v druhém voze samo nebo s cizím člověkem.
  • Naučte dítě, že pokud by se ho někdo v tramvaji či autobuse nevhodně dotýkal nebo mu dělal návrhy, mělo by odpovědět hlasité „ne“, popřípadě se obrátit na někoho dospělého s žádostí o pomoc. Poučte dítě, že se případně nemusí stydět křičet.
  • Můžete je naučit, kde se dá signalizovat řidiči – v tramvaji, ve vlaku např. záchranná brzda. Vysvětlete dítěti, že se v případě ohrožení musí obrátit na dospělého člověka a to konkrétně. Poučte dítě, že je dobré křičet konkrétně, pomoc on na mě sahá apod.

Bezpečný pohyb dítěte po městě

Je-li už vaše dítě samostatné a chodí samo do školy nebo třeba na kroužky, je vhodné jej naučit několika zásadám, které mu mohou pomoci řešit případné krizové situace.

  • Naprostým základem je, aby dítě znalo svoje jméno, adresu, vaše telefonní číslo.
  • Poučte dítě, že žádný dospělý nepotřebuje od dítěte nikdy pomoct. Je lhostejné, zda se jedná o situaci na ulici („Otevři mi, prosím, dveře do auta, já nemůžu, protože nesu těžkou krabici“) nebo v domě (žádost o donesení nákupu do schodů, případně do bytu).
  • Vysvětlete dítěti, že běžný cizí člověk nechá dítě po tom, co odmítne kontakt, na pokoji.
  • Nejbezpečnější způsob pohybu dítěte po městě je v doprovodu kamaráda, ať už dítě cestuje do školy, ze školy nebo na kroužek.
  • Vysvětlete dítěti, že pokud jde zvláště po setmění samo domů (třeba v zimě), není vhodné hrát si s novým drahým telefonem, tabletem, hudebním přehrávačem atp.
  • Vysvětlete dětem bezpečný pohyb po ulicích, tedy že mají chodit osvětlenými částmi i za cenu delší trasy, že se mají držet spíše uprostřed, obcházet rohy domů, vyhnout se podchodům a málo osvětleným místům.
  • Naučte děti, že v žádném případě a za žádných okolností nesmí nastupovat s nikým cizím do vozu! Pokud zastaví auto na ulici a někdo je osloví tak se k vozu nesmí ani přibližovat! (Upozorněte děti, že se může jednat i o velmi atraktivní nabídku svezení domů sportovním vozem, lákání na sladkosti, kterým bude těžší odolat, nebo třeba žádost o pomoc při hledání ulice apod.) Poučte dítě, že se v takovém případě nejedná o nezdvořilost, ale že má právo se nedat s řidičem ani do řeči. Pak je rovněž snazší odolat lákavým nabídkám.
  • Poučte děti, že nesmí navazovat kontakty s osobami, které vůbec nezná. Pomůckou pro ně může být, že jim ještě nebyly představeny rodiči či někým důvěryhodným (paní učitelkou, babičkou apod.). Dospělý může zkusit taktiku, že se dítěti představí sám, a tím už není neznámý. Může také tvrdit, že zná rodiče nebo že je ze školy.
  • Naučte děti jednoznačně odmítnout jakékoli nabídky a lákání cizích lidí na ulici. Nejlépe je s dětmi natrénovat, aby na cokoliv jim dospělý bude nabízet, řekly ne a odešly. Vysvětlete dětem, že v tomto případě se nemusí bát být nezdvořilí. Pro dítě, které učíme, že se má k dospělým chovat slušně může být těžké dospělého odmítnout. Poučte dítě, že nemusí nic zdůvodňovat, odmítnout dospělého jasným ne a odejít pryč.
  • Pokud vaše dítě někdo osloví a ono ho odmítne, poučte ho, že je dobré se po ochodu dál rozhlížet, zda ho dospělý nenásleduje. Dále je velmi vhodné zavolat rodičům a informovat je o situaci.
  • Pokud by dítě dospělý následoval dál, nacvičte s dítětem, jak v takové situaci reagovat. Dítě by určitě mělo zatelefonovat rodičům a neprodleně odejít na bezpečné místo, např. do obchodu nebo cukrárny. Pokud by dospělý šel za dítětem dál, naučte dítě, aby se obrátilo na jiného člověka, např. na prodavačku v obchodě, a požádalo ho o pomoc. Pokud to nechce, nebo nemůže udělat, vysvětlete mu, že má zavolat rodičům a počkat v místě, kde je světlo a lidé až do vašeho příjezdu. Dítě by nemělo jít domů, pokud tam nejsou jeho rodiče, protože by ho cizí člověk mohl následovat a dostat se za dítětem do domu nebo dokonce do bytu.
  • Poučte dítě, že je dobré se rozhlédnout, než bude odemykat dům či byt.
  • Samozřejmě s dítětem trénujeme, že nesmí otevírat cizím lidem. Pokud někdo zvoní, dítě může dělat, že doma není. Je to jednodušší než vymýšlet výmluvy.
  • Domlouvejte si vždy přesný čas návratu domů. Nespoléhejte se na mobil, který dítě může ztratit nebo se může vybít baterie. Vyhněte se tedy obligátní větě „Když se opozdíš, tak mi zavoláš“. Zvláště u dcer vždy trvejte na doprovodu na akci i zpět. Je dobré vědět, kdo dceru doprovází, případně pro ni jeďte sami. Rodiče by měli mít představu o podnicích, které dcera nebo syn navštěvují.
  • Poučte dítě, že by nemělo nastupovat s cizím člověkem do výtahu.
  • Poučte dítě o tom, co by mělo říkat, bude-li nuceno volat policii nebo 112. Je potřeba sdělit jméno, co se děje a odkud dítě volá.

Moje dítě a šikana

Jak poznat, že je vaše dítě obětí šikany, co v takovém případě dělat, na koho se obrátit a jak se bránit?

Jak poznáte, že je vaše dítě obětí šikany?

Vaše dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas nebo alespoň telefonovalo? Nechodí za ním domů žádné návštěvy a ani ono nechodí k jiným dětem? Pak buďte na pozoru. Na následujících řádkách najdete typické znaky dětí, které jsou šikanovány.

  • Dítě ráno odkládá odchod do školy, nechodí tam rádo (i když třeba dříve ano). Může i zkoušet simulovat zdravotní potíže, bolesti hlavy nebo teplotu.
  • Dítě ztrácí chuť k jídlu. Nebo naopak může chodit ze školy hladové, protože mu spolužáci berou svačinu.
  • Mění cesty do školy, chodí třeba delší cestou, vyčkává na jiný autobus apod. Snaží se vyhnout setkání s agresory.
  • Může vás žádat o finanční obnosy, přičemž nedokáže říct, na co peníze potřebuje.
  • Může špatně spát, usínat s pláčem, budit se v noci s křikem.
  • Studijní výsledky dítěte se zhoršují, dítě se špatně soustředí.
  • Může být smutné a apatické, má výkyvy nálad, může se zmiňovat o sebevraždě nebo může trpět nečekanými výbuchy vzteku a agresivity k mladším sourozencům a rodičům.
  • Nechce se svěřit s tím, co ho trápí.
  • Dítě často hlásí ztrátu osobních věcí, jako jsou klíče nebo studijní pomůcky, nebo se často vrací s poničenými věcmi.
  • Somatické potíže může nejen předstírat, ale rovněž jimi skutečně trpět. Může to být např. zvracení nebo bolesti hlavy.
  • Dítě je hodně často doma.

Jak postupovat, zjistíte-li, že je vaše dítě šikanováno?

  • Jednou z nejdůležitějších věcí při řešení šikany svého dítěte (a určitě nejtěžších) je nepodléhat emocím. Zkuste se udržet a jednat věcně.
  • Situaci nikdy neřešte přímo s agresorem ani s jeho rodiči! Riskujete, že se vše obrátí proti vám a vašemu dítěti.
  • Určitě se obraťte se na školu. Zkuste být věcní a popsat co nejlépe co jste se do dítěte dozvěděli. Snažte se hned školu neobviňovat, pokud s křikem vběhnete do školy a začnete všechny hrubě urážet, nepomůžete vůbec ničemu. Obrátíte proti sobě i ty, kteří by byli ochotni vám pomoct.
  • Začněte s třídním učitelem - seznamte ho co nejpodrobněji s tím, co jste zjistili od svého dítěte - použijte své poznámky. (Při rozhovoru s dítětem je dobré si udělat poznámky s údaji: kdo dítě šikanuje, jak dlouho to trvá, kde se šikana odehrávala, jak šikana probíhala, jestli byli případní svědci. Buďte co nejkonkrétnější, pokud je šikana doprovázena kyberšikanou, doplňte své záznamy kopiemi urážejících mailů či SMS). Zápis vám pomůže zůstat věcní a přispěje k tomu, abyste byli schopní komunikovat fakta a ne emoce. Máte právo na to, aby z takového rozhovoru učitel udělal zápis.
  • Pokud třídnímu učiteli nedůvěřujete, obraťte se na výchovného poradce nebo na školního psychologa.
  • Pokud vaše jednání s třídním učitelem opakovaně selhává, obraťte se na ředitele školy. Předložte mu zápisy, jak jste dosud šikanu svého dítěte řešili. V případě, že se ani vedení školy řešení šikany dostatečně nevěnuje, máte možnost podat stížnost zřizovateli nebo České školní inspekci. V případě, že máte podezření na trestný čin (vydírání, vyhrožování, krádež apod.), obraťte se na Policii ČR.
  • Škola je povinna se vaším oznámením zabývat. Kroky při řešení šikany by měly být v souladu s Metodickým pokynem MŠMT.

zdroj: http://www.minimalizacesikany.cz


Právní úprava, týkající se násilí na dětech

Jaký zákon řeší týrání dětí, jaké zákony řeší šikanu. Pokud vím, že někdo týrá dítě, mám povinnost to oznámit?

Trestné činy související s násilím na dětech v zákoně.

§ 195 Opuštění dítěte nebo svěřené osoby

(1) Kdo opustí dítě nebo jinou osobu, o kterou má povinnost pečovat a která si sama nemůže opatřit pomoc, a vystaví ji tím nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1

a) na dítěti mladším tří let,

b) opětovně, nebo

c) na nejméně dvou osobách.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.

(4) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

§ 196 Zanedbání povinné výživy

(1) Kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok dvě léta.

(2) Kdo se úmyslně vyhýbá plnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta na šest měsíců až tři léta.

(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, vydá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 oprávněnou osobu nebezpečí nouze. Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) vydá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 oprávněnou osobu nebezpečí nouze, nebo

b) byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

§ 196a Zvláštní ustanovení o trestání

Pachateli trestného činu zanedbání povinné výživy (§ 196) může soud uložit jako přiměřené omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 i přiměřené omezení, aby se zdržel řízení motorových vozidel. Toto přiměřené omezení soud uloží zejména tehdy, je-li důvodná obava, že povinnost uhradit dlužné výživné bude mařena nebo ztěžována.

§ 198 Týrání svěřené osoby

(1) Kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,

b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,

c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo

d) páchá-li takový čin po delší dobu.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1

a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo

b) smrt.

§ 199 Týrání osoby žijící ve společném obydlí

(1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,

b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,

c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo

d) páchá-li takový čin po delší dobu.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1

a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo

b) smrt.

§ 200 Únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou

(1) Kdo dítě nebo osobu stiženou duševní poruchou odejme z opatrování toho, kdo má podle jiného právního předpisu nebo podle úředního rozhodnutí povinnost o ně pečovat, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému majetkový prospěch, nebo

b) ohrozí-li takovým činem mravní vývoj unesené osoby.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, nebo

c) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

(4) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo

b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

(5) Příprava je trestná.

§ 201 Ohrožování výchovy dítěte

(1) Kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že

a) svádí ho k zahálčivému nebo nemravnému životu,

b) umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život,

c) umožní mu opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem, nebo

d) závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Kdo umožní, byť i z nedbalosti, dítěti hru na výherním hracím přístroji, který je vybaven technickým zařízením, které ovlivňuje výsledek hry a které poskytuje možnost peněžité výhry, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.

(3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ze zavrženíhodné pohnutky,

b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu,

c) spáchá-li takový čin opětovně, nebo

d) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

§ 202 Svádění k pohlavnímu styku

(1) Kdo nabídne, slíbí nebo poskytne dítěti nebo jinému za pohlavní styk s dítětem, pohlavní sebeukájení dítěte, jeho obnažování nebo jiné srovnatelné chování za účelem pohlavního uspokojení úplatu, výhodu nebo prospěch, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let,

b) spáchá-li takový čin ze zavrženíhodné pohnutky,

c) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu, nebo

d) spáchá-li takový čin opětovně.

§ 203 Beztrestnost dítěte

Dítě, které žádá nebo přijme za pohlavní styk s ním, své pohlavní sebeukájení, obnažování nebo jiné srovnatelné chování úplatu nebo jinou výhodu či prospěch, není pro takový čin trestné, a to ani podle ustanovení o návodci nebo pomocníkovi.

§ 204 Podání alkoholu dítěti

Kdo ve větší míře nebo opakovaně prodá, podá nebo poskytne dítěti alkohol, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

Oznamovací povinnost

Co je to oznamovací povinnost? Kdo ji má a co se může stát, když neoznámí týrání dítěte?

Podle trestního zákona má každý občan povinnost oznámit, když se věrohodným způsobem dozví o týrání či zneužívání dítěte (§168, odst. 2). Zároveň máme také povinnost takový čin překazit (§167) včasným oznámením nebo jakkoliv jinak.

Ten, kdo tuto povinnost nesplní, se sám dopouští trestného činu (s trestní sazbou až na tři léta odnětí svobody). Oznámení je nutno učinit orgánům činným v trestním řízení - policii nebo státnímu zastupitelství. Oznamovatel je povinen pravdivě sdělit skutečnosti, které týrání dítěte nasvědčují, aniž by odpovídal za to, zda se spáchání činu podaří prokázat. U trestného činu pohlavního zneužívání platí povinnost překazit jeho páchání. Povinnost překazit páchání trestného činu lze učinit i jeho včasným oznámením orgánům činným v trestním řízení.

Oznámení je možné provést i anonymně, je však vhodné mít doklad o učinění oznámení (např. poštovní doklad o odeslání doporučené zásilky). Souběžně je nutno informovat i orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Sociálně právní ochrana dětí

Péči o děti rovněž upravuje zákon číslo 359/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tedy zákon o sociálně-právní ochraně dětí, který upravuje zajištění práv dítěte na jeho příznivý vývoj, řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů a působí k obnovení narušených funkcí v jednotlivých rodinách.

§7/2 uvádí, že kdokoliv má pochybnosti o tom, že v jakékoli rodině nejsou rodiče schopni dostát svým rodičovským povinnostem a dítě je tím ohroženo, je oprávněn oznámit tuto skutečnost orgánu pro sociálně-právní ochranu dítěte. Jedná se o právo každého, nelze zaměňovat s oznamovací povinností dle trestního zákona.

Dále podle§ 10/4 platí také tzv. Obecná oznamovací povinnost, která se vztahuje na školy, státní orgány, zdravotnická zařízení a další, kdy jsou tyto instituce povinny oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností jakékoliv skutečnosti, které by svědčily o tom, že se jedná o děti, na něž se sociálně – právní ochrana zaměřuje. Tuto skutečnost je třeba oznámit ihned, bez zbytečného odkladu po tom, co se instituce o dané skutečnosti dozví.

§10/5 Platí zvláštní oznamovací povinnost směřující ke zdravotnickým zařízením, jež jsou povinny neprodleně oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, že se v daném zdravotnickém zařízení nachází dítě, které tam matka po porodu opustila a zanechala. Takové dítě se pak považuje za zanedbávané a psychicky týrané.

V § 8 je uvedeno právo dítěte požádat o pomoc orgán sociálně-právní ochrany dětí, školy, státní orgány a tyto subjekty jsou povinny dítěti poskytnout pomoc.

Šikana dětí a právo

Tento fenomén neupravuje trestní právo speciálně, lze se pak řídit trestním právem obecně. To znamená, že šikanování může naplňovat skutkovou podstatu trestného činu.

Odpovědnost školy chránit děti před šikanou

Škola má ohlašovací povinnost při výskytu šikany v následujících případech:

  • Dojde-li v souvislosti se šikanou k jednání, které by mohlo naplňovat znaky přestupku nebo trestného činu, obrací se škola na Policii ČR. Trestní oznámení je možné podat také na státní zastupitelství.
  • Dojde-li k šikaně v průběhu vyučování, s ním souvisejících činností anebo poskytování školských služeb, má škola povinnost tuto skutečnost oznámit zákonnému zástupci jak žáka, který byl útočníkem, tak žáka, který byl obětí. Tato povinnost vyplývá ze školského zákona (§ 21 odst. 2 školského zákona, dle něhož mají zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků právo mj. na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte či žáka a právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání). Skutečnost, že dítě někoho šikanovalo nebo bylo šikanováno, lze chápat jako významnou skutečnost, která v průběhu vzdělávání nastala.
  • Škola ohlašuje orgánu sociálně právní ochrany dětí takové skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dítě je v ohrožení buď proto, že ho ohrožuje někdo jiný nebo proto, že se ohrožuje svým chováním samo (viz § 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů).
  • V případě šikany se jedná o všechny případy, které škola oznámila policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci a dále případy, které výše uvedeným nebyly oznámeny i přesto, že se stalo něco závažného, protože nebyl zákonný důvod.

Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu (§ 367 TZ). V úvahu přicházejí i další trestné činy jako např. nadržování (§ 366 TZ) či schvalování trestného činu (§365 TZ), v krajním případě i podněcování (§ 364 TZ).

Šikana jako trestný čin?

Šikanování může v mnoha případech naplňovat podstatu trestného činu spáchaného mladistvým (§ 6 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy - zákon o soudnictví ve věcech mládeže):

Může se jednat o trestný čin: vydírání § 175 TZ, omezování osobní svobody § 171 TZ, zbavení osobní svobody § 170 TZ, útisku § 177 TZ, těžkého ublížení na zdraví podle § 145, ublížení na zdraví §146 TZ, § 146a TZ, vraždy § 140 TZ, loupeže § 173 TZ, krádeže § 205 TZ, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci § 352 TZ, poškození cizí věci § 228 TZ, znásilnění § 185 TZ, kuplířství § 189 TZ, pohlavního zneužití § 187 TZ, apod. + nebezpečné vyhrožování § 353 TZ, nebezpečné pronásledování § 354 TZ, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení § 149 TZ.

Trestné činy ve vztahu ke kyberšikaně: Kyberšikana obdobně jako školní šikana sice není sama o sobě trestným činem ani přestupkem, ale její projevy mohou naplňovat skutkovou podstatu např. těchto trestných činů:

  • Nebezpečné pronásledování (stalking, § 354 TZ). Např. dlouhodobě opakované pokusy kontaktovat všemi dostupnými prostředky oběť, která proto pociťuje důvodné obavy o život nebo zdraví své či svých blízkých.
  • Účast na sebevraždě (§ 144 TZ). Např. zaslání SMS oběti s úmyslem vyvolat u ní rozhodnutí k sebevraždě.
  • Porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 TZ). Např. „odposlech“ odesílaného e-mailu.
  • Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§ 183 TZ). Např. zveřejnění fotografií z telefonu oběti.
  • Pomluva (§ 184 TZ). Např. vytvoření webových stránek zesměšňujících oběť.

Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu (§ 367 TZ). V úvahu přicházejí i další trestné činy jako např. nadržování (§ 366 TZ) či schvalování trestného činu (§365 TZ), v krajním případě i podněcování (§ 364 TZ).

(Výňatek z Metodického pokynu MŠMT k řešení šikanování na školách a školských zařízeních, č. j. MSMT-22294/2013-1. I. Vymezení fenoménu školního šikanování, povinnost školy chránit děti před šikanou a východisko pro účinné řešení šikany.)


Statistiky násilí na dětech

Podle odborníků je v České republice ročně týráno až čtyřicet tisíc dětí. V naprosté většině případů však týrání není odhaleno a trvá po celé dětství dítěte, které obvykle není schopno se samo dovolat pomoci.

Naprosto přesné statistiky o počtech týraných dětí neexistují, absolutní cifry se dají jen odhadovat. U nás některou formu násilí zažívá přibližně 1 – 2 procenta dětské populace do 15 let věku, což v přepočtu znamená až 40 tisíc dětí ročně.

Kolem padesáti dětí ročně u nás na následky týrání a špatného zacházení umírá. Smrtelnými následky jsou nejvíce ohroženy děti kojeneckého a batolecího věku, a to vzhledem ke své zvýšené zranitelnosti a naprosté bezbrannosti. Týrané děti často vůbec nechodí ven ani nenavštěvují žádná kolektivní zařízení. Většinou unikají i lékařskému dohledu.

Dále se uvádí, že celosvětově je 10 milionů dětí každoročně týráno či zanedbáváno a že 10 procent chlapců a 20 procent dívek tvrdí, že bylo sexuálně zneužito. V Evropě údajně umírají na následky týrání 3 děti denně.

Dlouhodobě nejčastěji dochází k násilí na dětech v úplných rodinách, tedy v rodinách na první pohled spořádaných, s matkou i otcem. Zároveň je tyto případy nejtěžší odhalit, protože děti samy často své rodiče kryjí a nechtějí přiznat nebo se svěřit, jaké hrůzy doma prožívají. Jedná se o téměř 41 procent všech zjištěných případů násilí fyzického či sexuálního, ke kterému dochází v úplných rodinách. Necelých 36 procent tvoří zjištěné násilné činy, ke kterým došlo v neúplných rodinách bez otce.

Ze statistik dále vyplývá, že týrání, zanedbávání nebo sexuálnímu zneužívání jsou nejčastěji vystaveny děti ve věku od šesti do patnácti let.





© Copyright 2013-14 KRAV MAGA o.s.

KRAV MAGA o.s., Na Pankráci 32, Praha 4, 147 00, CZ T: +42(0) 604 404 578, E: info@nenechtesiublizovat.cz

Od násilí ke svobodě s Nenechtesiublizovat.cz


Opustit stránky