AVON proti domácímu násilí Krav Maga Global
/
/

Domácí násilí

Domácí násilí je násilí, které se odehrává mezi blízkými lidmi za zavřenými dveřmi domova. Rozhodně se nejedná o domácí hádky nebo konflikty. Jedná se o situaci, kdy se partner dopouští fyzického, psychického, sexuálního nebo ekonomického násilí. V 95 procentech případů jsou obětmi domácího násilí ženy, ale domácího násilí se dopouští také ženy na mužích i když v nesrovnatelné míře.

Základní znaky domácího násilí

Domácí násilí má svoje základní znaky, podle kterých ho lze odlišit od partnerských konfliktů a běžných hádek.

  • Domácí násilí se děje opakovaně a dlouhodobě, střídají se klidová fáze, fáze kdy roste napětí a fáze útoku. Poté nastává opět fáze klidová. Tyto fáze se stále střídají a přecházejí jedna do druhé.
  • Násilí postupně eskaluje, od psychického týrání a ponižování, může přejít k fackám a vážnějším útokům. Také časy mezi jednotlivými fázemi se zkracují.
  • Jsou jasně rozdělené role oběť a násilník. Útoky přicházejí bez zavinění oběti a o tom, kdy a jak zaútočí, rozhoduje výhradně násilná osoba.
  • Domácí násilí se většinou odehrává za zavřenými dveřmi. Častý je pocit oběti, že jí nikdo neuvěří, protože navenek je její partner fantastický otec nebo manžel.
  • Mezi partnery vzniká vzájemná závislost. Čím déle oběť zůstává v násilném vztahu, tím víc ji připadá násilí jako něco samozřejmého a má tendence snižovat jeho nebezpečnost.

Formy domácího násilí

Domácí násilí má různé formy: od psychického týrání po sexuální a fyzické útoky. Pro oběť, která v násilném vztahu dlouhodobě žije, je někdy těžké se zorientovat v tom, co se doma děje. Jedno ze základních rozdělení je na násilí psychické, fyzické, sexuální a ekonomické.

Psychické násilí

Psychické násilí je nebezpečné tím, že je těžko popsatelné. Porjevuje se postupně a pomalu. Oběť psychického násilí si není jista, zda není jen přecitlivělá. Má nejrůznější projevy. Od ponižování, občasných nadávek až po promyšlený psychický teror.

  • Zastrašování. Zastrašovací gesta - např. hrožení pěstí, slovní výhrůžky, např. „jestli ode mě odejdeš, nikdy ti nedám děti“, vyhrožování bitím.
  • Kontrola všeho, co oběť dělá. Kam jde, s kým mluví, co říká, kdy se vrátí, časté telefonáty, výslechy po návratu domů, prohrabávání věcí, kontrola telefonu, počítače. Fyzické sledování oběti.
  • Ponižování. Nadávky, zesměšňování, snižování schopností, zpochybňování duševního zdraví, zlehčování obav, urážení rodiny oběti, urážky týkající se vzhledu a inteligence.
  • Křik a řev.
  • Vulgarismy.
  • Vyžadování poslušnosti. Musí být uklizeno, tak jak si agresor přeje, oběť musí přicházet, podle toho, jak jí nařídí, agresor zakazuje např. návštěvy rodičů a kamarádek.
  • Vyhrožování zabitím oběti, dětí, někoho dalšího blízkého oběti.
  • Vyhrožování sebevraždou nebo dokonce sebevražedné pokusy.
  • Izolace a omezování oběti. Agresor bere klíče od bytu, od auta, zabaví telefon. Zakazuje oběti chodit ven, studovat nebo pracovat. Nebo agresor zastupuje oběti cestu, nechce ji nechat odejít z místnosti apod.
  • Stalking. Neustálé telefonáty, psaní SMS, sledování oběti, čekání před prací atp.

Fyzické násilí

Může se objevovat od začátku vztahu, ale může k němu začít docházet až po delší době psychického týrání. I strkání a bránění v pohybu je již fyzické násilí!

  • Facky, opakované facky.
  • Rány pěstí do těla.
  • Bití do hlavy, obličeje.
  • Bití v těhotenství.
  • Škrcení, dušení.
  • Bití předměty – páskem, ručníkem.
  • Ohrožování nožem, střelnou zbraní a jakoukoliv jinou zbraní.
  • Trhání vlasů, tahání za vlasy.
  • Kroucení rukou, znehybnění.
  • Strkání a sražení oběti na zem, na postel, přimáčknutí na stěnu, dveře.

Ekonomické násilí 

Při ekonomickém násilí dochází zamezení přístupu k financím, a to i vlastním. Dále jsem patří vydírání a vynucování přepsání bytu či nemovitosti. Oběť si musí o peníze říkat a poté přesně vyúčtovávat za co je utratila. Finance musí odevzdávat agresorovi.

Sexuální násilí

Sexuální násilí má opět různé formy. I v manželství je ovšem sexuální násilí trestným činem!

  • Vynucování sexu jako protislužby.
  • Znásilnění.
  • Vyžadování nepříjemných sexuálních praktik.

Mýty a fakta o domácím násilí

Domácí násilí je opředeno spoustou mýtů, které často brání obětem vyhledat pomoc. „Přece dokud nejde o život, nejde o nic. A má rád děti,“ říkají často oběti. Přečtěte si přehled těch nejčastějších mýtů a srovnejte je s fakty.

  • Oběť si za to může sama, násilníka k jeho chování vyprovokovala.
  • Za násilné chování nese odpovědnost vždy jen ten, kdo se ho dopouští, nikdy ne oběť.
  • Dokud mě nebije, není to násilí.
  • Naopak, hodně obětí domácího násilí říká, že by snad raději dostaly facku, než to, co se děje na psychické úrovni. Psychické násilí může mít stejně destruktivní důsledky, jako násilí fyzické. Navíc se oběť zdráhá o něm mluvit, protože bývá přesvědčovaná agresorem, že o nic nejde
  • Domácí násilí je fenomén zejména sociálně slabých rodin.
  • Domácí násilí se děje napříč všemi společenskými vrstvami. I v rodinách, kde jsou oba rodiče vysokoškolsky vzdělaní a úspěšní lidé, může docházet k domácímu násilí.
  • Oběť je v násilném vztahu nějak spokojená, v podstatě jí to dělá dobře, jinak by dávno odešla.
  • Ženy oběti domácího násilí jsou často izolované od okolního světa, partner jim nedovolí pracovat, zakazuje jim kamarádky, stýkat se s rodiči. Pro takovou ženu se zdá být odchod často nemožný, je bez peněz, bez práce závislá na partnerovi. Násilník také často vyhrožuje tím, že ženě sebere děti, udělá z ní blázna apod. Rozhodnutí zůstat je tedy ovlivněno strachem z toho, co by se dělo, kdyby odešla.
  • Viníkem je alkohol, kdyby násilný muž nepil, nechoval by se tímto způsobem.
  • Bohužel není pravda, že by byl na vině jen alkohol. K násilí by docházelo jistě i bez alkoholu, takové chování je násilné osobě dané. Alkohol ovšem nebezpečí zvyšuje, protože násilná osoba pod vlivem alkoholu ztrácí rychleji sebekontrolu.
  • Násilný muž za své chování nemůže, protože měl těžké dětství nebo trpí nějakou psychickou nemocí.
  • Násilná osoba je vždy zodpovědná za své chování a je si vědoma toho, že se takto chovat nesmí. Proto se točí násilný vztah ve třech fázích, kdy je jednou z nich klidové období tzv. líbánky. Násilný partner tam tuto fázi zařazuje záměrně, aby ženu ve vztahu udržel. Ví, že kdyby byl jenom násilný, žena by odešla. Velmi často se násilní partneři k ženě chovají jinak před lidmi a jinak za zavřenými dveřmi. Proto je domácí násilí většinou skryté a ženy mají strach, že jim nikdo neuvěří. Násilník si totiž uvědomuje, že jeho chování není v pořádku a proto jej skrývá.

Zjistěte, jestli žijete v násilném vztahu

Pokuste se odpovědět na následující otázky. Odpověď ano si počítejte, byť k takovému incidentu došlo jenom jednou nebo dávno.

  • Stupňuje se v posledních 6 měsících násilí?
  • Škrtí vás někdy partner, nebo dusí?
  • Vyhrožuje vám partner zabitím?
  • Má zbraň? Vyhrožoval vám někdy zbraní, nožem, nebo dokonce pistolí?
  • Napadl vás během těhotenství?
  • Je žárlivý, kontrolující, majetnický?
  • Máte strach, že by vás mohl zabít?
  • Vyhrožuje vám sebevraždou, nebo má dokonce za sebou sebevražedné pokusy?

Pokud si dopovíte na více následujících otázek ano, pak jste ve vysokém stupni nebezpečí. Žijete-li v násilném vztahu, máte tendence násilí zlehčovat, „nevidět“ ho. I pokud se rozhodnete v takovém vztahu zůstat, pak nepodceňujte nebezpečnost svého partnera.

Kromě výše zmíněných otázek jsou i další vysoce rizikové faktory, které ukazují na nebezpečnost násilné osoby. Nebezpečnost násilné osoby dále zvyšují tyto faktory:

  • Pokud váš partner vyrostl v rodině, kde docházelo k domácímu násilí mezi rodiči, nebo kdy byly obětmi násilí dokonce děti.
  • Pokud se váš partner dopouštěl domácího násilí i v předchozích vztazích.
  • Pokud se chová násilně i jinde, např. pere se, je výbušný, má konflikty i s jinými lidmi.
  • Pokud váš partner byl v minulosti trestán, nebo porušil soudní nařízení (např. u vykázání)
  • Pokud váš partner pije nebo zneužívá jiné návykové látky.

Co dělat, když žijete v násilném vztahu

Je dobré promýšlet si různé varianty řešení vaší situace, ať už chcete s partnerem zůstat nebo plánujete odchod. Co můžete udělat pro svou bezpečnost? Řešení různých situací najdete níže.

Obecná bezpečnostní doporučení

Žijete-li v násilném vztahu a nemáte v plánu odejít, pak je vhodné pro vaši bezpečnost dodržovat některá pravidla a myslet na svou bezpečnost.

  • Určitě doporučujeme kontaktovat specializovanou poradnu, kde vám pomohou se v situaci lépe orientovat. Nemusíte se bát, že by vás tlačili do odchodu, toto rozhodnutí je opravdu na vás. Nepoužívejte domácí počítač a nejlépe ani domácí telefon, vyhledáváte-li si pomoc.
  • Mějte u důvěryhodné osoby ukryté důležité dokumenty, např. rodné listy dětí, oddací list, pas apod. Je dobré mít záložní klíče od bytu. Také je vhodné ponechat si odložený určitý finanční obnos.
  • Mějte v bytě nebo na nějakém pro vás přístupném místě uschovanou tzv. pohotovostní tašku, kde budete mít oblečení pro sebe a děti, peníze a další důležité věci pro případ rychlého odchodu.
  • Mějte stále zapnutý telefon. Pokud vám partner telefon kontroluje nebo bere, je výhodné mít ještě jeden. Mějte policii na rychlé volbě.
  • Informujte někoho ve svém okolí o tom, co se u vás doma děje. Zkuste vaši situaci diskutovat se svými přáteli a zjistěte, na koho se obrátit v případě nouze.
  • Zapamatujte si důležitá telefonní čísla, případně adresy, které byste mohla potřebovat při náhlém odchodu z domova. Například adresu krizového centra, azylového domu apod.
  • Je-li to možné, domluvte si signál se sousedy/kamarádkou pro případ, že byste nemohla volat policii sama. Může to být rozsvícené světlo, nějaká neutrální věta, kterou řeknete do telefonu.
  • Vidíte-li, že se schyluje k nějakému incidentu, pokuste se i s dětmi pod nějakou záminkou odejít včas. Přemýšlejte o tom, co případně můžete říci, na co se vymluvit – např. nákup apod.
  • Zkuste přemýšlet nad spouštěcími momenty násilí (některé klientky potvrdily, že jejich manželé byli agresivní vždy, když prohrál jejich oblíbený sportovní klub). Přemýšlejte, jak se spouštěcím momentům vyhnout.
  • Mluvte o násilí se svými dětmi a určete jim bezpečné místo v bytě (pokoj, který jde zamknout) nebo v okolí (např. sousední dům, kam se mohou uchýlit, pokud potřebují pomoc). Rozhodně jim vysvětlete, že jejich úkolem je zůstat v bezpečí a ne ochraňovat vás.
  • S dětmi si domluvte nějaké kódové slovo, aby věděli, že je čas se jít schovat: např. „děti, máte hotové úkoly?“ nebo něco podobného.
  • Promyslete si únikové cesty z bytu z domu. Mějte dopředu rozmyšlené, kam byste případně v noci utekla. Promyslete si i cestu, jak se tam dostanete, jezdí tam veřejná doprava? Můžete si cestu několikrát projít, abyste pak pod tlakem jednala efektivně.
  • Zahrňte své děti do únikového plánu a nacvičte jej s nimi. Označte jim bezpečné místo, kde se mohou schovat a vysvětlete jim, aby utekly k sousedům nebo na jiné bezpečné místo, když uslyší, že začíná násilný incident. Naučte je volat policii.
  • Dokumentujte všechna napadení. Pište si deník, pokud můžete fotografujte stopy po násilí.

Co dělat, když vás partner napadne

Je dobré přemýšlet o tom, jak se zachovat, když dojde k napadení. I když to není příjemné, může se to velice osvědčit. Člověk ve stresu jedná často zkratkovitě, a proto je důležité mít jednotlivé kroky alespoň trochu rozmyšlené.

  • Máte-li malé dítě, nezdvihejte jej v případě napadení do náručí, jste pak oba mnohem zranitelnější.
  • Neutíkejte do místnosti bez oken, kde vás partner může zavřít, vyhněte se místnostem, kde by mohl vzít do ruky zbraň (kuchyň, dílna). Začne-li konflikt například v kuchyni, zkuste tuto místnost opustit.
  • Pokud vás partner bije, snažte se schoulit do rohu, krýt si rukama hlavu a nohy přitáhněte k tělu, abyste chránila břicho.
  • Pokud jste v nebezpečí a potřebujete pomoc, zavolejte policii.
  • Pokud vás partner napadne během volání na policii, nechte telefon vyvěšený, mluvte a křičte.
  • Po příjezdu policie trvejte na tom, abyste byli s partnerem vyslýcháni každý v jiné místnosti.
  • Zjistěte jména a čísla zasahujících policistů.
  • Trvejte na tom, aby byl z výjezdu policie vytvořen zápis. Můžete si jej druhý den vyzvednout na policejní stanici. Pečlivě si tyto dokumenty uchovejte na bezpečném místě.
  • Pokud vás partner napadl, může být vykázán ze společné domácnosti. Pod dohledem policie má právo si vzít osobní věci, odevzdá klíče a opustí byt. Může se stát, že policisté nebudou dobře informovaní, nebudou chtít vašeho partnera vykázat. Trvejte na svém, pokud se bojíte dalšího napadení nebo dokonce o život. Čím více budete informovaná a budete vědět, na co máte právo, tím lépe se vám bude s policisty spolupracovat. Více o vykázání se dočtete v části Vykázání.
  • Pokud by po konfliktu přesto policie vašeho partnera nevykázala je nanejvýš důležité, abyste po jejich odjezdu nezůstávala v bytě sama. Tato situace by pro vás byla velice nebezpečná. Trvejte na tom, aby vám policisté poskytli asistenci při odchodu. Měli by vás odvézt minimálně na nejbližší tramvaj, autobus, ideálně do některého z azylových domů nebo krizových center. Ne vždy mají zasahující příslušníci povědomí o těchto institucích, měla byste tedy sama mít přehled o tom, kde se takové zařízení ve vaší blízkosti nachází.
  • Nikdy neopouštějte domov bez dětí! Pokud se vše stane tak rychle, že děti nemůžete vzít s sebou, vraťte se co nejdříve s policistou a vyzvedněte je. Nejen že mohou být v nebezpečí zneužití ony samy, ale násilník se může rozhodnout, že je vezme jako rukojmí.
  • Pokud po napadení navštívíte lékaře, určitě uveďte důvod vašich zranění, vezměte si od lékaře zprávu. Opět uschovejte na bezpečném místě. Dávejte pozor, aby váš partner tyto dokumenty nenašel, mohlo by to pro vás být velice nebezpečné.
  • Je-li to možné, vyfotografujte s datem svoje zranění a také případné škody v bytě. Nechte si fotografie vyvolat i s datem.

Co dělat, plánujete-li odchod

  • Nejbezpečnější dobou k odchodu je tzv. fáze líbánek, to je čas, kdy se partner snaží a vypadá to, že se vše zlepšuje. Bohužel právě v této fázi většina žen doufá, že se partner změnil a že už to bude dobré. Přesto pokud plánujete odchod, je tato doba nejvýhodnější.
  • Je dobré si vytvořit plán odchodu a určitě je vhodné navšívit odbornou poradnu, kde vám s takovým plánováním pomohou.
  • Bude potřeba vyřešit několik věcí:
    • Finanční aspekt. Jste na partnerovi finančně závislá? Víte z čeho budete žít, máte možnost si vytvořit nějakou finanční rezervu?
    • Kam půjdete. Existuje varianta partnera nechat vykázet (proklik), nebo zmapuje místní azylové domy, zvažte bydlení u kamarádky, rodičů. V případě, že se partnera skutečně bojíte, zvažte takovou variantu, kdy nebude znát vaši novou daresu.
    • Bezpečností dětí. Co říct ve škole, jak vše uspořádat.
  • Zvažte všechny možnosti, kam půjdete, bude to azylový dům, vracíte se k rodičům, nebo půjdete ke kamarádce? Postupně z bytu odnášejte důležité věci, doklady svoje a dětí, rodné listy, oddací list, případné dokumenty týkající se majetku. Můžete postupně odnášet i nějaké oblečení, tak aby si toho partner nevšiml, např. zimní apod.

Co je dobré mít ukryté na bezpečném místě?

  • řidičský průkaz a technický průkaz od auta
  • rodné listy
  • občanský průkaz
  • průkazy pojištěnce
  • pasy a imigrační dokumenty
  • záznamy o školní docházce dětí
  • lékařské předpisy, léky, brýle
  • důkazy o domácím násilí – lékařské záznamy, policejní záznamy a jiné
  • bankovní karty, kreditní karty a šeková knížka
  • váš adresář s telefony
  • Ideální varianta je, že odejdete ve chvíli, kdy váš partner nebude doma. Zařiďte, aby u stěhování nebyly děti (pro případ, že by se vrátil) a určitě mějte s sebou pomoc, kdyby došlo k nějakému konfliktu.
  • Nechte partnerovi vzkaz, že odcházíte a děti berete s sebou. Nesdělujte nic konkrétního. Rozhodně ne adresu nového bydliště. Nejste povinna tuto informaci partnerovi sdělovat.
  • Počítejte s tím, že se partner bude zlobit. Vy sama ho znáte nejlépe, zkuste se zamyslet, co by mohl udělat.
  • Rozhodně nesdělujte partnerovi, že od něj plánujete odejít, období rozchodu je jedno z nejnebezpečnějších, takže byste vystavila sebe i děti velkému riziku. Nejlépe je odchod vhodné naplánovat pečlivě dopředu.

Co dělat po odchodu

Odchod od násilného partnera je třeba pečlivě naplánovat a promyslet. Vše v klidu připravujte a rozhodně partnerovi nesdělujte, co máte v úmyslu. Období rozchodu je velice nebezpečné, je tedy třeba vše dobře rozmyslet.

  • Určitě se seznamte s tím, co to znamená vykázání, na které máte právo. Pak můžete zlstat doma vy a partner je nucen opustit bydliště.
  • Odcházíte-li od násilného partnera, není rozumné mu sdělovat svoji novou adresu. Období rozchodu a následného rozvodu, nebo svěřování dětí do péče je jedno z nejnebezpečnějších. Zvlášť prvních pár dní po odchodu, byste se měla partnerovi vyhýbat.
  • Po odchodu si změňte telefonní číslo, které dáte jen několika lidem, kterým opravdu věříte. Požádejte je, aby vaše číslo nikde dál nesdělovali.
  • Informujte kolegy v práci, pokud se bojíte, že by se tam partner mohl objevit a obtěžovat vás. Domluvte se s nimi tak, aby byli připraveni v případě potřeby volat policii.
  • Vyhýbejte se po nějaký čas místům, kde by vás bývalý partner mohl vyhledat, např. váš oblíbený obchod. Měňte svoje obvyklé trasy. Pokuste se vyhnout tomu, že byste se vracela sama večer domů, pokuste se mít vždy doprovod.
  • Pokud nechcete, aby vás bývalý partner našel, musíte být opatrná, když někam zadáváte adresu. Adresy mohou být lehce vypátrány. Ta se dá lehce vypátrat přes osobní záznamy, jako jsou daňová přiznání, lékařské zprávy, registrace voličů, přes školy, lékařské ordinace, veřejné knihovny a videopůjčovny. Proto s tímto údajem zacházejte opatrně. Můžete si nechat poštu posílat ke známým, nebo na nějaké kontaktní místo.
  • Také není vhodné si předplácet na místo, kde bydlíte, noviny nebo jiné služby.
  • Poproste lidi, kteří vaší adresu a telefon znají, by jej nesdělovali. Váš bývalý partner může vymýšlet různé lsti o doručení důležité zprávy apod. Připomínejte lidem, že je nebezpečný a máte dobrý důvod pro to se skrývat.
  • Promluvte si s učitelkou vašich dětí. Můžete je ve škole či školce požádat, aby děti nedávali bývalému partnerovi. Buďte ovšem připravená na to, že dokud nemáte děti svěřené v péči, můžete je ze školy vyzvednout oba. Více o tom, jak s dětmi po odchodu najdete níž.
  • Po odchodu od násilného partnera je určitě vhodné zachovávat bezpečnostní pravidla i při pohybu venku. Více o bezpečném pohybu najdete zde.
  • Pokud opustí byt váš partner a je trvale hlášen u vás v bytě, pak byste neměla měnit zámky. Nebyl-li vykázán, mohl by s asistencí policie vstoupit do bytu a podat na vás trestní oznámení. Pokud je tedy byt váš nebo jej máte v nájmu, můžete na obci požádat o zrušení trvalého bydliště partnera a poté zámkly vyměnit.

Co dělat po odchodu s dětmi

  • Nejpozději další pracovní den po vašem odchodu od partnera navštivte na svém místním úřadě, nebo městské části tzv. OSPOD (odbor sociálně právní ochrany dětí). Může se také jmenovat OPD (odbor péče o dítě). Pokud si nejste jistá, najděte si kontakt na sociální odbor a vyptejte se.
  • Dokud nebudete mít děti svěřené do péče, pak máte na děti oba stejná práva. Nesmíte např. odvézt děti bez souhlasu partnera ze země, protože by vás partner mohl nahlásit, že jste děti unesla.
  • Stejně tak po vašem odchodu z domova vás partner může nahlásit jako pohřešovanou na policii. Ta ovšem nejdříve kontaktuje právě OSPOD, kde mu sociální pracovnice sdělí, že jste vy i děti v pořádku a odešli jste z domova z důvodů násilného chování partnera.
  • Pokud se chcete přestěhovat do jiného města, městské části, pak platí tzv. místní příslušnost. To znamená, že spadáte tam, kde se ve skutečnosti nacházíte, ne podle trvalého bydliště.
  • Na OSPOD budete jednat se sociální pracovnicí. Je vhodné ji informovat o tom, k čemu u vás doma dochází, nesnažte se násilí popírat, není to vaše ostuda.
  • Z vašeho setkání by měla pracovnice udělat zápis, který byste si vy měla přečíst a podepsat. Pokud to neudělá, můžete jí vše, co jste řekla shrnout do e-mailu, na konci kterého ji požádáte, aby jej založila do spisu.
  • Pokud není sociální pracovnice sympatická nebo je neochotná, zavalená prací, pak nepanikařte, není až tak důležitá její osoba, jako spis, který založí pro vás a vaše děti. Z toho pak vychází soud při svěřování dětí do péče. Proto je hodně důležité, aby ve spise byly všechny důležité informace. Pokud není sociální pracovnice ochotná vše zapisovat, můžete jí vše poslat do emailu nebo přinést vytištěné a požádat ji o založení do spisu.
    Informace důležité pro svěřování dětí do péče:
    • Jak docházelo k násilí, byly mu přítomny děti? Jak reagovaly, bály se, plakaly? Podle Světové zdravotnické organizace je pouhá přítomnost dětí u násilného chování jednoho z rodičů klasifikována jako psychické týrání dítěte.
    • Došlo někdy k násilnému chování proti dítěti? Nemusí jít pouze o fyzické napadání, ale například o ponižování, křik a podobně.
    • Určitě nezapomeňte zmínit, pokud vás partner napadal během těhotenství.
  • Po vaší návštěvě je sociální pracovnice povinna kontaktovat vašeho partnera/manžela a pozvat si ho, aby se vyjádřil k vašemu sdělení. Proto je vhodné návštěvu OSPOD naplánovat tak, aby se tak nestalo, dokud jste ještě doma. Počítejte s tím, že taková věc by vašeho partnera rozzuřila.
  • Do spisu mají právo nahlížet oba rodiče. Proto pokud chcete některé informace před partnerem zatajit, požádejte pracovnici, aby založila tzv. složku důvěrné, kam nebude mít partner přístup. On samozřejmě může žádat to samé.
  • Bohužel dokud nebudete mít děti svěřené v péči, může si je partner vyzvednout např. ze školky a nemusí je vám dávat. Ovšem ani vy nemusíte otci až do rozhodnutí soudu umožňovat styk s dětmi. Proto bude dalším logickým krokem vaše žádost o svěření dětí do vaší péče. Sociální pracovnice by vám měla vysvětlit, jak se postupuje a poskytnout vám šablonu podle které žádost můžete sepsat.
  • Seznam užitečných rad pro možný únos dětí:
    • Naučte své děti poznávat, kde se nacházejí (jména měst, restaurací, silnic), vyznat se v mapě.
    • Naučte je nechávat vzkazy na ubrouscích nebo na papírových utěrkách na toaletách.
    • Naučte děti, jak požádat o pomoc jiné lidi, ideálně oblečené v policejních nebo vojenských uniformách, jak se obrátit na dospělého a co říkat.

Právní pomoc

Vykázání

Agresor může být ze společné domácnosti vykázán. Toto opatření slouží k vaší ochraně. Vykázání může trvat až 10 dnů a může být prodlouženo až na půl roku. V této době se k vám agresor nesmí přiblížit, kontaktovat vás, odevzdá klíče od bytu, a pokud by nařízení porušil, vystaví se trestnímu stíhání.

  • Institut vykázání umožňuje vykázat pachatele domácího násilí ze společně obývaného bytu či domu na dobu 10 dnů. Je možno požádat o prodloužení této doby a to maximálně na dobu půl roku.
  • Pro návrh předběžného opatření musíte uvést skutečnosti, které osvědčí, že vaše společné bydlení je pro vás z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči vám, nebo dětem, nesnesitelné, anebo musíte uvést skutečnosti, kterými doložíte sledování, nebo obtěžování vaší osoby.
  • Navrhnout vykázání může i nezletilé dítě, v takovém případě návrh na vydání předběžného opatření může za dítě podat zákonný zástupce, opatrovník, OSPOD nebo advokát, kterému nezletilé dítě udělí plnou moc. Dítě starší 16 let může podat návrh samo (bude-li mít pro dané řízení přiznánu plnou procesní způsobilost).
  • Zjistí-li policie, že se ve vašem případě jedná o případ domácího násilí a hrozí zde také další útoky, je oprávněna násilnou osobu na místě ze společného obydlí vykázat a současně s tím jí zakáže vstup do společného obydlí  a jeho bezprostředního okolí na dobu 10 dnů. Není k tomu nutný váš souhlas.
  • Vykázaná osoba je povinna neprodleně opustit společné obydlí a vydat policii klíče od společného obydlí. Za asistence policie si může vzít doklady, cennosti a jiné osobní věci. Policie pak násilnou osobu informuje o možnostech ubytování a také ji poučí o jejích právech a povinnostech.
  • Do 24 hodin si pak vykázaná osoba opět s asistencí policie může vyzvednout další osobní věci nebo věci nezbytné pro podnikání či výkon povolání.
  • Vy byste měla být policí poučena o možnostech využití psychologických, sociálních nebo jiných služeb v oblasti pomoci obětem násilí. Předají vám kontakty na pomáhající instituce v místě vašeho bydliště a také kontakty na linky s nepřetržitým provozem.
  • Dále by vás měli informovat o možnosti, aby soud omezil, popřípadě vyloučil na určenou dobu právo násilné osoby v domě nebo bytě bydlet. Je třeba, aby byla splněna podmínka, že je vaše další společné bydlení pro vás „nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí“ vůči vám, nebo dětem.
  • Toto omezení, popřípadě vyloučení práva násilné osoby v domě nebo bytě bydlet, určí soud nejdéle na dobu šesti měsíců. Soud může na návrh rozhodnout znovu, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody.
  • Do 24 hodin od vstupu do společného obydlí policie vypracuje písemné vyhotovení rozhodnutí o vykázání, které do 24 hodin doručí krajskému intervenčnímu centru, které vás bude kontaktovat a nabídne vám pomoc při uplatnění vašich práv a také psychologicko sociální.
  • Pokud se násilná osoba rozhodne vykázání nerespektovat, to znamená, že vás stejně kontaktuje, nebo se domáhá vstupu do vaší společné domácnosti, pak se dopouští se přestupku a v případě opakovaného nebo závažného porušení (např. útoky na ohroženou osobu) se dopustí trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí.

Jak podat trestní oznámení

V případě, že u Vás dochází k domácímu násilí, tedy naplnění některého z trestních činů, můžete podat na pachatele domácího násilí trestní oznámení. Pokud se tak rozhodnete, je důležité zajistit si bezpečí. V období řešení trestního oznámení či rozvodu může násilí eskalovat. Určitě doporučujeme spolupracovat s některým z poradenských specializovaných center, nebo s intervenčním centrem, které vám bude nápomocné při zpracování trestního oznámení.

  • Trestní oznámení můžete podat na Policii ČR nebo přímo na státním zastupitelství, v závažných případech přímo na kriminální policii, kde jsou povinni podání vašeho trestního oznámení přijmout. Trestní oznámení můžete podat písemně i ústně. Pokud podáváte trestní oznámení ústně, požadujte kopii protokolu o trestním oznámení. Při osobním písemném podání si nechte potvrdit předání trestního oznámení na Policii ČR, či na státním zastupitelství. Pokud trestní oznámení zašlete poštou, učiňte tak doporučeně. Pokud chcete být informována o tom, jak bylo vaše trestní oznámení vyřízeno, zažádejte si o to písemně. Napište do trestního oznámení větu „přeji si být informována, s jakým výsledkem bylo moje oznámení vyřízeno.”
  • V trestním oznámení byste měla popsat kdo (jméno, příjmení, adresa, příp. datum narození) se dopustil čeho (popis situace) vůči komu (jméno, příjmení, adresa, příp. datum narození), kde (místo, kde k trestnému činu došlo) a kdy (v případě opakovaného násilí zahrňte do trestního oznámení historii násilí, tj. popište, kdy došlo k prvnímu násilí, zda se opakovalo a jak často, kdy došlo k poslednímu napadení). V případě, že události byli přítomni svědci, označte je (jméno, příjmení, adresa, příp. datum narození – pokud je neznáte, snažte se co nejvíce přiblížit jejich totožnost). V trestním oznámení popište také vaše i pachatelovo chování, zda jste byla zraněna či vznikly nějaké škody na majetku a zda existují nějaké důkazy (např. fotografie z místa činu, lékařské zprávy, zbraň atd.)
  • Rozhodně vám nedoporučujeme podávat trestní oznámení na partnera v době, kdy sdílíte společnou domácnost. Pokud tak učiníte, vystavujete se velkému nebezpečí. Určitě při podání trestního oznámení spolupracujte s některou ze specializovaných organizací, nebo ideálně s intervenčním centrem, které vám pomůže trestní oznámení zpracovat.

Domácí násilí a trestní právo

Trestné činy domácího násilí v paragrafech. Co je trestný čin a co není?

  • § 199 Týrání osoby žijící ve společném obydlí
    Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo páchá-li takový čin po delší dobu. Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem těžkou újmu nazdraví nejméně dvou osob, nebo smrt. Za týrání trestní právo považuje úmyslné zlé nakládání s blízkou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (může jít o bití, pálení či jiné tělesné poškozování, ale i psychické a sexuální násilí, vydírání nebo zneužívání, vyhrožování, nucení k ponižujícím úsluhám nebo jiným činnostem, kterou týranou osobou neúměrně fyzicky nebo psychicky zatěžují). Trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o jednání soustavné nebo delší dobu trvající stejně jako vznik následků na zdraví. K zahájení trestního stíhání podle § 199 není třeba souhlasu poškozené/ho (oběti).
  • § 198 Týrání svěřené osoby
    Kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově, může být potrestán odnětím svobody jeden rok až pět let. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, pokud spáchá trestný čin zvlášť surovým způsobem, způsobí činem těžkou újmu na zdraví nebo páchá-li takový čin delší dobu. Ustanovení chrání osoby, které vzhledem ke svému věku nebo z jiných důvodů jsou v péči nebo výchově jiných osob. Poškozeným může být nejen dítě, ale i osoba zletilá, která pro stáří, nemoc, invaliditu, mentální retardaci apod. je odkázána na péči jiných osob. Pachatelem může být jen ten, kdo vykonává ve vztahu k týrané osobě péči nebo výchovu (tedy nejen rodiče, ale i příbuzní, vychovatelé, ošetřovatelky, trenéři, přátelé, známí rodičů, kterým je poškozený svěřen jen na určitou dobu).
  • § 145 Těžké ublížení na zdraví
    Kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, může být potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let. Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin na dvou a více osobách, těhotné ženě, dítěti mladším 14 let, na svědkovi, opětovně. Na osm až patnáct elt bude potrestán, způsobí-li činem smrt. Příprava je trestná. Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění, kdy za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví zmrzačení, ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy, delší dobu trvající porucha zdraví-obvykle déle jak 6týdnů. (K otázce těžké újmy se vyjadřuje soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství.)
  • § 146 Ublížení na zdraví
    Kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, může být potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. Za „ublížení na zdraví“ můžeme pokládat takový stav - onemocnění, poranění - který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného a který zpravidla vyžaduje lékařské ošetření, i když nezanechává trvalé následky. Jedním v praxi hojně rozšířených kriterií při posuzování pojmu „ublížení na zdraví“ je pracovní neschopnost, tedy stav, kdy postižený je dočasně vyřazen z pracovního procesu.
  • §170 Zbavení osobní svobody
    Kdo jiného bez oprávnění uvězní nebo jiným způsobem zbaví osobní svobody, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let. Zbavení osobní svobody znamená trvalé nebo alespoň dlouho trvající omezení osobní svobody, které se blíží uvěznění, kdy osvobození je při něm velmi ztíženo a je zvlášť obtížné.
  • §171 Omezování osobní svobody
    Kdo jinému bez oprávnění brání v užívání osobní svobody, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin v úmyslu usnadnit jiný trestný čin. Bránění v užívání osobní svobody je zásah, jímž se znemožňuje nebo omezuje volný pohyb člověka a zároveň se mu zabraňuje o svém pohybu svobodně rozhodovat. K bránění užívat osobní svobody musí dojít bez oprávnění. (Může jít o omezování na krátkou dobu, které je nesnadno překonatelné.)
  • § 353 Nebezpečné vyhrožování
    Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin jako člen organizované skupiny, vůči dítěti nebo těhotné ženě, se zbraní, na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinností, nebo na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost vyplývající z jeho funkce nebo uloženou mu podle zákona.
  • § 140 Vražda
    Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až 18 let. Kdo jiného usmrtí úmyslně s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude potrestán odnětím svobody na 12 až 20 let. Odnětím svobody na 15 až 20 let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li trestný čin ve dvou a více osobách, na těhotné ženě, dítěti mladším čtrnácti let, obzvlášť surovým způsobem, opětovně (např. doživotí). Příprava je trestná - V praxi půjde také o případy pokusu vraždy.
  • § 141 Zabití
    Kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení, strachu, úleku nebo zmatku anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let.

Když se musíte bránit – zákonné ukotvení obrany

§ 28 Krajní nouze (1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.

(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

§ 29 Nutná obrana (1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

Domácí násilí a statistiky

Obecně se předpokládá, že se s nějakou formou násilí ve vztahu setkalo 40 % žen. 26 % žen se o svém trápení nikdy nesvěřilo.

Rozsah domácího násilí

Podle studie organizace proFem z roku 2012 v České republice čelilo nějaké formě domácího násilí od 18. roku věku až do současnosti 40 % žen. V přepočtu na populaci to znamená, že 1,4 milionu žen někdy v životě alespoň jednou zažily domácí násilí, kdy se staly přímo ohroženými oběťmi.

DN  není  téměř  nikdy  pouze  jednorázovou událostí, má  svůj  vývoj a řadu forem.  Potvrzují  to i čísla z provedeného  průzkumu, z nichž  lze odvodit,  že v průměru  tyto ženy a de facto oběti uvedly čtyři různé formy DN, které se jich v průběhu  života přímo dotýkaly.

Největší podíl mezi různými formami domácího násilí má opakované ponižování, vedoucí k naprosté degradaci až k pocitu bezcennosti. Tuto formu násilí prožilo v průběhu života  21 % žen.  Druhou  nejčastější formou  je fyzické  napadání, které uvedlo 18 % žen.  Na třetím  místě  se dle počtu žen prožívajících domácí násilí objevil sexuální nátlak, např.  formu  dotyků proti vůli oběti uvedlo 12 %. Domácí násilí spojené se závažnějším sexuálním ohrožováním, jako nucení k sexu,  k němuž nakonec  z přinucení  došlo, případně  až znásilnění pod různými  pohrůžkami, uvádí  8 % žen. Ohrožování zbraní, a to i opakovanému, musela  čelit 4 % žen. Přímým útokem za použití zbraně byla v průběhu  života ohrožena  2 % žen.

Z průzkumu dále vyplynulo, že za poslední rok bylo oběťmi domácího násilí 11 % žen. Po přepočtu na ženskou  populaci  v ČR to znamená, že oběťmi domácího násilí je ročně přibližně 400 000 žen.

Výčet situací  popisujících jednání, která jsou považována za domácí násilí, obsahoval celkem 16 položek.  Od ekonomického a psychického násilí, jako např. bránění spravedlivému přístupu ke společným  penězům  za dobu manželství, omezování kontaktu s přáteli nebo příbuznými až po velmi závažná fyzická nebo sexuální napadení s použitím zbraně. Dále i vyhrožování použitím  zbraně a zabitím. Kromě fyzického, psychického a sexuálního násilí  byly zahrnuty situace s afekty či excesy, při nichž násilník poškozoval nebo ničil majetek, zejména oblíbené věci oběti.  Dále také situace, kdy se jednalo o jakékoli obtěžování a nátlak ze strany agresora proti vůli oběti.

Domácí násilí jako tajemství

Budeme-li brát v úvahu formy DN, v nichž se jedná o intenzivní  fyzické a sexuální  násilí, dále vyhrožování fyzickým  ublížením nebo vyhrožování použitím zbraně, bylo by možné se domnívat, že minimálně 46 % případů  těchto forem bude řešeno  za pomoci  policie, advokátních služeb, soudů nebo s pracovníky neziskových organizací.

Ve skutečnosti se jen minimum  případů  DN dostane do rukou kompetentních odborníků/-ic, kteří umějí poskytnout radu a pomoc. Do jaké míry je DN skryto před ostatními osobami, nikoli však před dětmi, ukazuje podíl 26 % žen. Ačkoli DN prožily, nechaly si tuto skutečnost v posledních případech pouze pro sebe, s nikým o prožívající situaci nehovořily.

Nejčastěji se oběti DN svěřují okruhu blízkých (přátelům, příbuzným, sousedům). Tuto možnost uvedlo 63 % žen. Další zmiňovanou možností jsou kolegyně/-ové ze zaměstnání, kterou uvedlo 13 % žen.

Odborníkům/-icím, což jsou v těchto případech většinou  také ženy, věnující se této pomoci, se svěřila  pouze malá  část z obětí DN. 10 % žen ohlásilo  problém násilí na policii, 8 % žen vyhledalo psychologickou pomoc, 5 % žen situaci konzultovalo s advokátní službou  nebo zdravotnickým personálem. 3 % obětí hovořila o prožitém DN se sociální pracovnicí a pouze  1 % kontaktovalo organizaci specializovanou na pomoc pro jakkoli ohrožené  oběti. Z těchto údajů zřetelně vyplývá,  že DN i v jeho nejzávažnějších formách zůstává skryto  před okolím a institucemi, kde je možné hledat pomoc.

Ženy zažívající násilí od partnerů řešily poslední  situaci DN s policií na místě ve 13 % případů. Ve 3/4 těchto  případů  policie na místě nějakým způsobem konala, nejčastěji formou domluvy, 1/4 těchto případů na místě nijak neřešila. To znamená, že celá čtvrtina  případů, u kterých  byla přítomna policie,  nevedla k žádné konkrétní  akci.

K soudnímu jednání se dostane jen velmi malá část všech případů DN. V průzkumu  bylo zjištěno, že 2 %  případů skončila u soudu a pouze 1 % případů k soudu směřuje, i když zatím k řízení nedošlo. Více statistických informací naleznete zde.

Domácí násilí a děti

Výzkum STEM v roce 2001 zjistil, že v 84 % domácností, kde dochází k domácímu násilí, vyrůstají děti.

Děti jsou v 71 % „jen“ jeho přímými svědky. 12 % dětí se dokonce stává oběťmi domácího násilí. Pouze v 7 % případů je toto násilí před dětmi skrýváno a jen 10 % vztahů poznamenaných domácím násilím je bezdětných. V každém případě lze konstatovat, že přítomnost dětí v případech domácího násilí je vysoce ohrožující a narušuje jejich zdravý vývoj.




© Copyright 2013-14 KRAV MAGA o.s.

KRAV MAGA o.s., Na Pankráci 32, Praha 4, 147 00, CZ T: +42(0) 604 404 578, E: info@nenechtesiublizovat.cz

Od násilí ke svobodě s Nenechtesiublizovat.cz


Opustit stránky