AVON proti domácímu násilí Krav Maga Global
/
/

Sexuální násilí

Sexuální násilí se může týkat žen, mužů i dětí a má mnoho forem, od slovního obtěžování po přímé fyzické útoky. K sexuálnímu násilí může docházet doma, v práci, ve škole, nebo kdekoliv ve veřejném prostoru.

Jak lze sexuální násilí definovat? Dalo by se říci, že jde o jakékoliv nežádoucí jednání se sexuálním podtextem, které je obětí chápáno jako nevítané. Na jedné straně je tedy člověk toto jednání konající a na druhé straně je člověk, který s tím nesouhlasí a vyjadřuje nesouhlas.

Do této kategorie patří také jakékoliv lechtivé narážky na postavu a vtipy se sexuálním podtextem. Sexuálním násilím nemusí být myšleny jen fyzické doteky, ale může jít také o psychickou formu nátlaku.

Mýty a fakta o znásilnění

K tématu znásilnění se váže celá řada mýtů, které velice komplikují život obětem takového činu. Tyto mýty často obětem zabrání, aby takový čin nahlásili. Smutnou pravdou je, že oběť pachatele často zná.

  • Hlavním motivem při znásilnění je sexuální touha.
    Znásilnění je využíváno jako zbraň, která má pokořit a způsobit bolest. Jedná se o násilný čin, kdy je sexu použito jako zbraně. Zásadní motivy pro znásilnění jsou vztek a sadismus. Většina znásilnění bývá také předem promyšlena (přičemž nemusela být vybrána konkrétní oběť) – nejedná se tedy o spontánní projev vášně, jak je často předpokládáno.
  • Znásilněné osoby jsou za své znásilnění zodpovědné.
    V médiích se při popisu znásilnění často nenápadně reprodukují komentáře typu: „vracela se pozdě v noci tmavou ulicí“ nebo „byla opilá a vyzývavě oblečená“. Tyto zdánlivě nevinné popisy jen podporují představu, že znásilnění se „stane“ osobám, které si o něj koledují. Tedy těm osobám, které se vrací pozdě v noci domů samy, vyzývavě oblečeným, což predikuje nespoutaný životní styl atp. Statistiky ovšem ukazují, že znásilnění pachatel plánuje – konkrétní oběť pak vybírá na základě jiných věcí než je oblečení, fyzický vzhled, chování, věk atd. Pachatel většinou hledá snadnou oběť, někoho, kdo mu nebude dělat velké problémy, nebude se bránit. I když půjde žena oblečená v minisukni parkem sama v noci, nikomu to nedává právo ji znásilnit.
  • Znásilňovány jsou pouze vyzývavě oblečené, atraktivní ženy.
    S výše uvedeným také souvisí tento mýtus o tom, jak oběť. Pravdou je, že znásilnění může potkat každého – ženu, muže, dítě, v jakémkoliv věku, jakékoliv rasy či v jakékoliv společenské třídě. Žádné okolnosti neomlouvají tento čin, k problematice nelze přistupovat způsobem „vždyť si o to koledovala“.
  • Pachatel znásilnění je ojedinělý patologický jedinec.
    Podle zkušeností dochází nejčastěji k znásilnění mezi manžely, partnery, příbuznými, sousedy a spolupracovníky. Oběť jej většinou zná a nejedná se patologického jedince. Naopak se může jednat o tzv. „slušného“ člověka, do kterého by to nikdo neřekl.
  • Pachatel znásilnění je pro oběť neznámý muž a znásilnění obvykle probíhá formou přepadení.
    Tento mýtus rovněž úzce souvisí s výše jmenovaným. U většiny znásilnění oběť pachatele zná, a to ve více než 50 % případů (podle některých publikací až 80 %), jen málo útoků je zaměřeno na úplně cizí osoby. Pachatelé mohou být z řad milenců, kamarádů, rodinných příslušníků, kolegů v práci, policistů. To, že vás bude chtít znásilnit někdo z vašeho blízkého okolí, je mnohem pravděpodobnější než znásilnění někým cizím. Také obvyklé místo a čas není park a noc. Mohou to být naopak místa, kde se cítíme bezpečně, denní hodiny pak nebývají výjimkou. I v manželství dochází ke znásilnění a sexuálnímu násilí a je rovněž klasifikováno jako trestný čin!
  • Většina nahlášených znásilnění je vymyšlená, nebo se vše přehání.
    Mnohem častější je, že oběť znásilnění nenahlásí. Předpokládá se, že znásilnění je oznamováno pouze v 8 % případů. Falešná obvinění jsou výjimkou, nikoli pravidlem. Falešná obvinění jsou zhruba v 6 – 10 % případů nahlášených znásilnění. I „přehánění“ je mýtus. Organizace Sexual Assault Support Services uvedla, že "sexuální útok nastává, když jedna osoba zneužije své síly a sexuálním způsobem překročí osobní hranice druhé osoby bez jejího svolení." Znásilnění je pak bezpochyby velice brutální formou překročení osobních hranic.
  • Oběti v podstatě po znásilnění touží.
    Ačkoli konkrétní osoba může chtít, aby se její partner/ka choval/a jako „agresor/ka“, nebo může mít ráda „tvrdý“ sex, neznamená to, že by chtěla být znásilněna nebo že by se jí to líbilo! Při znásilnění chybí prvek svobodné volby. Násilníci v oběti vidí kořist, nikoli lidskou bytost, a sex spojují s násilím, nikoli láskou či vzájemným potěšením.
  • Žena se má nechat znásilnit, aby se vyhnula dalším zraněním či zabití.
    Samo znásilnění je ublížení, a to jedno z nejhorších; vedle fyzické bolesti zanechává psychické jizvy, které nemusí být nikdy zhojeny. Žena se prý nemá bránit, protože se jedná o nejbezpečnější možnost. Ano, existují i situace, kdy je to snad výhodné, ale obecně je sebeobrana tou nejlepší volbou.
  • Znásilňovány jsou jen ženy nebo děti.
    Tvrdí se, že muži nemohou být proti své vůli zneužiti díky své fyzické síle (případně absenci erekce), znásilněný muž to tedy musel chtít. A přesto muži tvoří sedm až deset procent znásilněných, bez ohledu na sexuální orientaci. Rozhodně není zcela neobvyklé znásilnění muže mužem, zvlášť pak v extrémních podmínkách, jako je vězení apod. Také předpoklad, že muž, který znásilní jiného muže, je homosexuál, je mylný, neboť sexuální touha při znásilnění obvykle nehraje roli.
  • Erekce, orgasmus a ejakulace ke znásilnění nepatří, pokud jsou přítomny, o znásilnění nemůže být řeč.
    Pravdou však je, že orgasmus, erekce ani ejakulace se sexuálním vzrušením a touhou nutně nesouvisí. A už vůbec nelze mít za to, že by tyto fyzické projevy říkaly „ano“, tj. že by sexuální touha znamenala souhlas se stykem. Opět chybí prvek svobodné vůle, t. z. oběť s aktem nesouhlasí, byť může mít tělesné projevy, které napovídají opak. Tyto mýty opět ubližují těm, kteří znásilnění přežili, opět se snaží svalit díl viny na ně.

Zdroje:
Benedict, H. To není vaše vina! Praha: One Woman Press, 2003.
Havelková, B. Znásilnění –několik úvah nad právní úpravou a její aplikací; část II. – MÝTY A ZNÁSILNĚNÍ. Dostupné online na: http://jinepravo.blogspot.com/2009/06/barbara-havelkova-znasilneni-nekolik_23.html.
Kovář, P. (ed.). Sexuální agrese. Znásilnění z pohledu medicíny a práva. Praha: MAXDORF, 2008.
Renzetti, C., Curran, D. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2003.


Jak předejít napadení

Opatření, které byste měla dodržovat vždy. Nepodléhejte pocitu, že vám se to stát nemůže. Lepší je být opatrná, než později řešit důsledky.

Doma

  • Násilníka neodhalíte podle vzhledu. Může jít o opraváře, technika, nebo někoho koho s důvěrou pustíte domů. Proto pokud někoho takového čekáte, byste doma neměla být sama, nebo byste alespoň tento dojem měla v muži vyvolat – zapnutím rádia v druhém pokoji či předstíranou komunikací s fiktivním partnerem. Naučte také své děti, aby nedávaly najevo, že jsou doma samy a nikoho nevpouštěly dovnitř.
  • Nepouštějte bez předchozího ohlášení nikoho dovnitř, popř. si ověřte totožnost údajného zaměstnance u společnosti, pro kterou má pracovat.
  • Cizím lidem nedávejte o sobě informace po telefonu, ani při chatu na internetu.
  • Prostudujte si dobře, jak nastavit soukromí na Facebooku. Čas, který tomu věnujete, se vyplatí. Víte, kdo má možnost vidět vaše fotografie a videa? Víte, kdo má možnost vidět, kam se večer chystáte jít?
  • Doma vždy používejte dveřní kukátko a vždy se přesvědčte, komu otevíráte. Pokud něco přebíráte, mějte dveře zajištěné řetízkem, nebo alespoň nohou.
  • Preferujte použití výtahu, ovšem je vždy lépe, abyste v něm nebyla sama s cizím mužem. V podstatě je nebezpečnější do výtahu nenastupovat s někým, koho neznáte. Pokud čekáte na výtah, stůjte dál od dveří, spíše mírně ze strany. Když stojíte ve výtahu, snažte se být co nejblíž ovládacího panelu, abyste případně mohla rychle vystoupit.

V autě

  • Nikdy neberte stopaře a sami nestopujte. Pokud svezení nutně potřebujete, oslovte na čerpací stanici manželský pár nebo samotnou ženu. Vždy se jako první zetejte, kam jedou, a neříkejte hned, kam jedete vy.
  • Pokud máte pocit, že vás někdo sleduje v autě, zamiřte k čerpací stanici, hasičské zbrojnici, budově policie, k supermarketu nebo kamkoliv, kde je světlo a lidé.
  • Naučte se, jak co nejrychleji uzamknout váš vůz.
  • Vždy, když jdete k autu, mějte klíče v ruce a připravené.
  • Při cestě do vozu vždy pečlivě zkontrolujte okolí.
  • Nastavte světla tak, aby se po odemčení rozsvítila pouze vzadu.
  • Po příchodu do vozu zkontrolujte zadní sedadla, popř. i kufr u automobilů typu kombi.
  • Jakmile jste v autě, zamkněte se – je možné nastavit i automaticky. Mějte celou dobu zavřená okénka a případně použijte vaší klimatizaci.
  • Řiďte defenzivně. Když na vás někdo během jízdy začne křičet, omluvte se (alespoň gestem), i když to nebyla vaše chyba. Když konflikt graduje, zavolejte policii a agresora si natáčejte.
  • Jezděte plynule. Ekonomická jízda šetří benzin a nebudete muset často zastavovat na čerpacích stanicích.
  • Když už musíte zastavit, zastavte tak, abyste viděli zadní kola auta před vámi. Umožní vám to v případě nouze rychle vyjet.
  • V autě nic nenechávejte a už vůbec nic, co vypadá, že patří ženě: kosmetika apod. Také pozor na samolepky na sklech. Když už ve voze něco necháváte, tak předmět uložte do kufru (v kombi zatáhněte zástěrku).
  • Vyhýbejte se zejména v noci odpočívadlům. Čerpací stanice jsou všeobecně vhodnější.
  • Když máte technický problém s vaším vozem, zavolejte telefonem pomoc. Když někdo přijde, že chce pomoci, stáhněte okénko pouze o 1 cm. Osobě poděkujte a řekněte, že už jste volali policii. Když tvrdí, že je od policie, požádejte ho o průkaz, popř. o zavolání uniformované hlídky. Druhou možností je schovat se někde poblíž auta ve stínu a počkat na pomoc.
  • Na parkovištích parkujte na hlavních ulicích, nikdy na okrajích parkovišť.
  • Když parkujete, vždy předkem vozidla do směru výjezdu. Parkujte nejlépe na volném prostranství, co nejblíže vchodu na dobře osvětleném místě.
  • Když vás někdo přepadne, když nastupujete, zahoďte klíče co nejdále, aby vás agresor nemohl unést.
  • Když se vám někdo dostane do auta, utečte.
  • Nikdy nevozte cizí osoby, které neznáte: přátele přátel atp.
  • Když auto nestartuje, první se rozhlédněte kolem. Vraťte se tam, odkud jste přišli, a volejte asistenční službu.

Na ulici

  • Noste u sebe pepřový sprej. Noste ho v ruce, ve chvíli napadení jej nemusíte najít v kabelce.
  • Nepoužívejte sluchátka a neposlouchejte hudbu. Netelefonujte, ani nepoužívejte handsfree, nedělejte nic, co by odpoutávalo vaší pozornost. Když potřebujete nutně telefonovat, neustále kontrolujte vaše okolí.
  • Choďte proti směru provozu aut, vyhnete se tak útoku zezadu, kdy by vás někdo mohl chtít vtáhnout do vozu.
  • Po chodníku choďte po prostředku – nebudete blízko autům, dveřím a křovím.
  • Chodit dál od rohu budov, přes které nevidíte. Lépe uvidíte a dá vám to zlomek sekundy navíc.
  • Děje-li se před vámi něco zvláštního, raději přejděte na druhou stranu nebo se vraťte.
  • Kdykoliv můžete, snažte se být ve společnosti vašich nejbližších přátel a osob, kterým můžete plně důvěřovat.
  • Pozor na to, když vás někdo žádá o pomoc. Když něco nehraje, slušně se omluvte a nabídněte, že osobě zavoláte pomoc atp.
  • V noci raději nechoďte sama, zdržujte se na osvětlených a frekventovaných místech. Pokud se pravidelně vracíte v noci, měňte cestu. Pozor na zkratky přes parky a tmavá zákoutí, raději zvolte delší, ale bezpečnější trasu.
  • První kontakt s pachatelem nemusí mít útočný charakter (může se ptát na cestu, nebo kolik je hodin). Útočník si svou oběť nejprve testuje a zkouší, kam až může zajít. Buďte proto rázná a dávejte jasně najevo, že nemáte zájem už od začátku.
  • Pachatelé znásilnění hledají oběť pasivní a nejistou. Už to, jakým způsobem jdete, má na výběr oběti vliv. Pokud se pohybujete rychle a jasně si jdete za svým cílem, pachatel nemá o vás takový zájem.
  • Útočník většinou začíná tím, že na ženu zahvízdá, pokřikuje na ní, ptá se jí na čas atp. Nejhorší variantou je dělat, že ho neslyšíte. Dejte najevo, že jste si vědoma toho, že jde za vámi, navažte oční kontakt.
  • Pokud na vás promluví, dejte jasně najevo, že nemáte zájem. Vyhýbejte se negativním větám. Např. místo „nepřibližuj se“ řekněte „jdi ode mě“. Vyzkoušejte si, co byste v takovém případě řekla. Nebojte se začít křičet „ Jdi ode mě, jdi pryč!“
  • Jde-li za vámi někdo po chodníku, otočte se, podívejte se na něj. Pokud z něj nemáte dobrý pocit, přejděte na druhý chodník, jděte do protisměru. Pokud se k vám začne přibližovat, je na čase se začít bránit.

Městská hromadná doprava

  • Zkuste chodit těsně před příjezdem. Když musíte na váš spoj čekat, čekejte někde v blízkém obchodě. Neustále kontrolujte okolí.
  • Sedejte si blíže řidiči. Nesedejte si ke dveřím, ale tak, abyste na dvěře dobře viděli.
  • Sedejte si blíže k uličce.
  • V metru nechoďte do prázdného vozu.
  • Pozor na divné, opilé a agresivní spolucestující.
  • Koukněte se ven, než budete vystupovat.
  • Nevystupujte poslední.
  • Rozhlížejte se po lidech, kteří vystupují a jdou s vámi.

První schůzka

  • Buďte obezřetná, pokud si domlouváte schůzku s někým, koho dobře neznáte. Raději zamiřte do restaurace, na výstavu nebo na výlet se skupinou vašich dalších přátel a počkejte, až se lépe poznáte. Určitě se nenechte pozvat domů nebo na osamělé místo.
  • Zvažte, zda se necháte doprovodit domů nebo zda půjdete s doprovodem do auta.
  • Jdete-li na první schůzku s osobou, kterou ještě neznáte, pak informujte někoho blízkého. Domluvte se, že si dáte v průběhu večera vědět a také že se ozvete, až dorazíte v pořádku domů.
  • Stanovte si pevně hranice, kam až necháte první schůzku dojít.
  • Je lépe si na prvním rande platit za sebe pití. Někteří agresoři mají bohužel pocit, že když za vás platí celý večer drinky, zaslouží si jakousi „odměnu“.
  • Pokud odcházíte na toaletu, je dobré mít svou sklenici prázdnou. Případy, kdy agresor na schůzce hodí oběti drogu do pití, nejsou neznámé ani v Česku.
  • Pokud dojde k nějakému překročení hranic (doteky jsou už pro vás nepříjemné, příliš intimní, zkrátka agresor zajde dál, než se vám líbí) pak je třeba se ohradit úplně jasným a zřetelným „ne“. Odstrčte ruku a nahlas odmítněte další pokusy. Pak je pravděpodobné, že vaše „ne“ bude skutečně vnímáno.
  • Důvěřujte svým instinktům a pokud se vám nějaké místo nebo situace nelíbí, odejděte. Ženy jsou často varovány svou intuicí, ale bohužel své pocity neposlechnou a potlačí je. Pokud cítíte, že jste v nebezpečí, pravděpodobně tomu tak opravdu je. Nebojte se raději způsobit planý poplach.

Na co se útočníci zaměřují

Pachatelům sexuálních deliktů v amerických věznicích pouštěli záběry z kamer v ulicích a požádali je, aby si vybrali ženu jako nejvhodnější oběť. Shoda byla v téměř 90 % a rozhodně se nejednalo o ženy nějak vyzývavě oblečené nebo ženy s nejatraktivnějším zevnějškem. Podle čeho tedy útočník vybírá svou oběť?

  • Mezi pojmy „snadná oběť“ a „nízké sebevědomí“ by se dalo vložit rovnítko. Už to, jak jdete, rozhlížíte se a jak celkově působíte má vliv na výběr oběti.
  • Účes. Spíše bývají napadány ženy s dlouhými vlasy a s culíkem, za který jde oběť snadno chytit a strhnout.
  • Pokud se plížíte ustrašeně podél rohů, díváte se do země, nerozhlížíte se, pak jste zajímavým objektem pro útočníka.
  • Nenoste oblečení, které lze snadno strhnout nebo svléci. Záleží také na tom, jaké máte boty. V lodičkách na podpatku daleko neutečete. Potom je lepší utíkat bosa.
  • Máte-li v uších sluchátka, píšete SMS nebo telefonujete, nemůžete dávat pozor na to, co se děje kolem vás. Utočník si nikdy nevybere ženu, která se kolem sebe rozlíží a působí ostražitě.
  • Násilníci přiznávají, že by si nevybrali ženu, která si nese deštník nebo další podobné předměty, které mohou být použitelné na blízkou vzdálenost.
  • Většina násilníků přiznává, že by nechali na pokoji ženu, která křičí, protože tím naznačuje, že se bude bránit. Agresoři vyhledávají snadný cíl.

Jak se bránit

Pokud selžou preventivní opatření a vy jste napadena, můžete se bránit. Nevzdávejte se. Pročtěte si několik následujících rad, co můžete v takové situaci dělat.

  • Mluvte. Pokuste se navázat slovní kontakt, tím se pro útočníka stanete konkrétní osobou a jeho zájem může ochabnout. Znásilnění je většinou promyšlený čin, snažte se tedy stát konkrétním člověkem, ne jen objektem ve vymyšleném plánu.
  • Pasivní odpor spočívá v překvapivém chování. Například můžete předstírat nevolnost, začít kulhat, zavolat na fiktivní osobu, říct, že máte pohlavní nemoc či že jste těhotná, můžete se pomočit nebo pokálet. Takové překvapivé chování může útočníka odradit.
  • Začněte utíkat. Jestli chodíte pravidelně nějakou trasu, kde vám hrozí přepadení, promyslete si únikovou cestu. Mějte vymyšlené, kam běžet – směrem ke světlu, k lidem, k obchodu, restauraci, benzínové pumpě. Samozřejmě zvažte svou fyzickou kondici a vyhodnoťte, zda není lepší možností preventivní útok.
  • Běžíte-li k lidem, je dobré se obrátit na někoho konkrétního a křičet, co se děje. Nejen „pomoc“, ale také „on mě chce zabít“. Nejlepší je chytit někoho z lidí za kabát. Lidé mají tendenci zakročit, až když mají pocit, že se jich to týká, jinak budou spoléhat na ostatní přihlížející.
  • Křičte. Můžete křičet přímo na násilníka: „jdi pryč“, „odejdi“, případně „zůstaň, kde jsi“. Nebo křičte, cokoliv vás napadne. Místo „pomoc“ je lepší křičet „hoří“, to přiláká zvědavce a přitom je předem nevystraší.
  • Aktivní obrana může útočníka už na začátku odradit, protože by boj byl časově náročný a zvýšilo by se riziko dopadení útočníka. Už během vyjednávání se rozhlížejte po možné zbrani: stačí kámen, trubka, klacek, dlažební kostka.
  • Pokud vyjednávání nezabírá a nemůžete utéct, pak je třeba přejít do aktivního útoku.
  • Do útoku musíte jít s plným odhodláním se bránit a útočníkovi způsobit velkou bolest a zranění. Snažte se ho praštit co nejsilněji, on vás rozhodně šetřit nebude. Útočte na bolestivá místa, jako jsou oči, nos, genitálie. Pokud vás už chytí, nesnažte se s ním přetahovat, paradoxně nejbezpečněji je u těla útočníka. Snažte se ho udeřit do citlivých míst, bijte loktem, kolenem. Snažte se ho kousnout, poškrábat. Pokud si to stíháte uvědomit, můžete přidat údery kolenem do rozkroku – nemiřte, nedívejte se, pouze naslepo bijte několikrát směrem k břichu. Útočník na bolest zareaguje tak, ze se vás bude snažit od sebe odtrhnout, čehož můžete využít k odskočení od něj a přípravy jakéhokoli předmětu jako zbraně. Uchopte svazek klíčů či ležící kámen a bijte s nimi pohybem podobným zatloukání hřebíku kladivem na obličej.
  • Pokud jste nečekaně stržená zezadu k zemi, padejte schoulená do klubíčka, lokty a kolena dejte k tělu, ruce mějte u hlavy, abyste ji chránila před úderem. Když se k vám snaží dostat na zemi, kopejte ho, jako když se jede na kole, stále se snažte otáčet směrem k němu.
  • Existuje mnoho předmětů, které se dají použít jako zbraň – hřeben, klíče, spona do vlasů. Noste s sebou slzný plyn a neváhejte ho použít. Mějte ho připravený v ruce nebo ve stále stejné kapse v kabelce.
  • Nevzdávejte se, prudkost vaší obrany může útočníka zarazit a může dokonce ukončit útok. To platí celou dobu útoku, vaše obrana je věc, se kterou násilník nepočítá, zvláště je-li intenzivní. U obrany hlasitě křičte.

Jak postupovat po znásilnění

  • Pokud k takové situaci dojde, nikdy byste neměla útočníkovi říkat např. „znám tě“, „budu si tě pamatovat“, „najdu si tě“ nebo „postarám se, aby tě policie chytla“.
  • Zavolejte někomu, komu věříte. Pokuste se zajistit důkazy, a to i v případech, kdy zatím nejste rozhodnutá, zda budete znásilnění hlásit. Zajištění důkazů je jednodušší bezprostředně po uskutečnění trestného činu. Nesprchujte se ani nemyjte, nesvlékejte oblečení, a pokud ho svlečete, uložte ho do sáčku, který neprodyšně uzavřete.
  • Vyhledejte lékařskou pomoc. Lékařské ošetření je důležité hlavně ze zdravotních důvodů. Je potřeba lékaři uvést, že jde o znásilnění. Pokud tuto skutečnost nechcete oznámit policii, pak lékař nemá oznamovací povinnost. Výjimkou jsou případy, kdy je oběť znásilnění nezletilá, pak mu tuto povinnost ukládá zákon.
  • Je velice vhodné vyhledat odbornou pomoc. Poradenská místa obětem znásilnění pomohou zorientovat se v dané situaci a poskytnou jim důležité informace. Platí, že čím dříve oběť vyhledá odbornou pomoc, tím snáze dokáže tuto traumatickou zkušenost zpracovat. Čím déle je po aktu, tím hůře se toto trauma zpracovává. Na rozdíl do policie se u těchto organizací nemusíte obávat necitlivého přístupu.
  • Pokud oběť nemá důkazní materiál ani nevyhledala odbornou pomoc, tak i přesto má smysl znásilnění nahlásit. Poslouží to k informování policie, která pak může sérií opatření nejen nakonec pachatele dopadnout, ale také předejít dalším možným napadením.
  • Pamatujte – nic není vaše vina!

Právní pomoc

Jak postupovat při hlášení útoku na policii, sexuální násilí a trestní právo.

Jak nahlásit napadení/znásilnění na policii?

Policii lze kontaktovat bezprostředně po činu přivoláním hlídky. Lepší je vždy volat státní policii na čísle 158, než městskou policii (156). Znásilnění lze nahlásit i později osobně či písemně prostřednictvím trestního oznámení. Policie poté zahájí vyšetřování. Pro vás to znamená to, že budete vyslechnut/a a ošetřena lékařem. Jestliže se obrátíte nejdříve na policii, pak policie požádá lékaře o Vaše vyšetření (za účelem zajištění stop a následků trestného činu) a ošetření. V případě tohoto postupu je potřeba počítat s tím, že Vám ze zákona vzniká povinnost se lékařskému vyšetření podrobit. Jestliže se nejprve obrátíte na lékaře, pak tento lékař na Vaši žádost sepíše zprávu, kterou jen s vaším písemným souhlasem postoupí policii.

Trestní oznámení se zpravidla podává na místně příslušném oddělení policie ČR, případně na lince tísňového volání 158. Pokud si nejste jist/a, zda se na policii můžete obrátit, je možné vyhledat a trestní oznámení podat na místně příslušném státním zastupitelství anebo na oddělení kriminální policie a vyšetřování. Místní příslušnost se určuje podle místa, kde došlo ke spáchání trestného činu. Nicméně trestní oznámení lze podat i na jiných než místně příslušných odděleních (např. trestný čin se stane v Brně a trestní oznámení podáte v Břeclavi). Pak je věcí dané instituce tyto údaje předat na příslušné pracoviště.

Paragrafy týkající se znásilnění

Okolnosti vylučující protiprávnost činu

§ 28 Krajní nouze

(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.

(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

§ 29 Nutná obrana

(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Trestní zákon č. 40/2009 Sb.

§ 185 Znásilnění

(1) Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1

a) souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,

b) na dítěti, nebo

c) se zbraní.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším čtrnácti let,

b) spáchá-li takový čin na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo

c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.

(4) Odnětím svobody na deset až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

(5) Příprava je trestná.

§186 – Sexuální nátlak

(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo zákazem činnosti.

(2) Stejně bude potrestán pachatel, který přiměje jiného k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti, jeho bezbrannosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2

a) na dítěti, nebo

b) nejméně se dvěma osobami

(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní,

b) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo

c) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny.

(5) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším čtrnácti let, nebo

b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.

(6) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 smrt.

(7)Příprava je trestná.

§ 187 Pohlavní zneužití

(1) Kdo vykoná soulož s dítětem mladším čtrnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším čtrnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.

(4) Odnětím svobody na deset až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

(5) Příprava je trestná.

Sexuální obtěžování na pracovišti

Zákoník práce sexuální obtěžování definuje v § 1 odst. 9 jako „jednání sexuální povahy v jakékoliv formě, které je dotčeným zaměstnancem oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí na pracovišti nebo které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, které ovlivní výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů „. Zákoník práce pak dále uvádí, že sexuální obtěžování považuje za diskriminaci.

Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), Předpis č. 198/2009 Sb.

§ 4

(1) Obtěžováním se rozumí nežádoucí chování související s důvody uvedenými v § 2 odst. 3,

a) jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí, nebo

b) které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících z právních vztahů.

(2) Sexuálním obtěžováním se rozumí chování podle odstavce 1, které má sexuální povahu.

(3) Pronásledováním se rozumí nepříznivé zacházení, postih nebo znevýhodnění, k němuž došlo v důsledku uplatnění práv podle tohoto zákona.

(4) Pokynem k diskriminaci se rozumí chování osoby, která zneužije podřízeného postavení druhého k diskriminaci třetí osoby.

(5) Naváděním k diskriminaci se rozumí chování osoby, která druhého přesvědčuje, utvrzuje nebo podněcuje, aby diskriminoval třetí osobu.

Statistiky

Z výzkumů vyplývá, že sexuální násilí patří mezi nejméně oznamované delikty, ačkoli je, s výjimkou vraždy, znásilnění považováno za nejvíce zraňující zločin. Oficiální statistiky doprovází tzv. vysoká latence (zatajování a skrývání činů).

V ČR je oficiálně registrováno jedno až dvě znásilnění denně – předpokládá se, že znásilnění je oznamováno pouze v 8 % případů (znásilnění, ke kterému došlo v rámci rodinných a partnerských vztahů, je nahlašováno pouze v 3 % případů).

Častěji bývají oznamovány případy, kdy došlo k vážnějším tělesným zraněním, nebo byl čin spáchán neznámým agresorem.

Se sexuálním násilím se v průběhu svého života setká až 25 % žen a 6-10 % mužů.

V České republice je dle průzkumu Ministerstva vnitra znásilněna každá osmá žena starší 15 let. Pouze každá třetí znásilněná žena napadení nahlásí policii.

Trestné činy znásilnění tvoří téměř polovinu všech mravnostní trestních činů v ČR. Naprostá většina z žen, které prožily násilnou sexuální zkušenost, byly v mladém věku (16-25 let).

Příčiny malé ochoty oznamovat znásilnění:

  • Vztah k pachateli. Případy deviantních a sériových pachatelů, kteří útočí na cizí, neznámé oběti, jsou statisticky ve výrazné menšině; podle průzkumů až tři čtvrtiny pachatelů udržovali určitý kontakt s obětí a až jedna čtvrtina pachatelů napadá sexuálně bývalé manželky, družky či přítelkyně.
  • Důkazní problémy. Při vyšetřování se často objevují problémy se získáváním důkazů.
  • Subjektivní zátěž plynoucí z trestního řízení. Vyšetřování přináší další stres kromě překonávání traumatické události.
  • Sekundární viktimizace a stigmatizace oběti. Podle mýtu „o pravém znásilnění“ nemůže být slušná žena znásilněna, protože vede řádný život, který vylučuje rizikové situace; předpokládá se, že znásilnění je záludné, bleskové přepadení náhodné oběti na osamělém místě brutálním zvrhlíkem; podle dalšího mýtu oběť pozdějšího pachatele provokuje (zevnějškem, chováním, lehkovážností, naivitou atd.). Viz Mýty a fakta o znásilnění.




© Copyright 2013-14 KRAV MAGA o.s.

KRAV MAGA o.s., Na Pankráci 32, Praha 4, 147 00, CZ T: +42(0) 604 404 578, E: info@nenechtesiublizovat.cz

Od násilí ke svobodě s Nenechtesiublizovat.cz


Opustit stránky